Každopádně, mně je vždy vzletně nad každým novým obrázkem Lubice Litnerové na Facceboku . Její roztančené domy mi dávají možnost se povznést nad uplivanou, zavajglovanou, vulgární še´d městských i venkovských ulic:brrrr!
To raději s ní ulétám coby ten motýl, ta jiřička a zbožně zhlížím na ten Boží svět z ptačí perspektivy. Je barevnější a veselejší.
Domečku, domečku,vzhůru na kopečku
cestičku k tobě vyšlapávám ,
máš červený čepeček z věžičky stavěný,
znáš moje tajemství co v tebe vkládám:
zacinká zvonec, roznese do světa,
kdeže se právě ti zpovídám
z kopečku poběží jeho cinkání, do oblak poletí
co já ti zazpívám.
její roztančené ulice jsou pro mě právě tím impulzem přeletů nad měvesničkami a rozprávěnek se zdánlivě mrtvými ulicemi z pohledu přiškrceného sevření pozemských asfaltů a poplivaných a zavajglovaných chodníků: brrrr.
To raději nazpět do obrázků a slovních hříček. Třeba si zahrát na 50 slovíček.
Pes a páníček
panička seděla na lavičce, pes pod lavičkou
panička sledovala krajinu
pes snil
Byl to horský pes, tak snil
o ledové zimě
Panička hleděla do barevné krajiny
údolí pod lesem
a snila o pláži plné ohřátého písku
a mořském vlnobití
Vtom zavolal páníček
"Mám houby !"
Jediný pes zapomněl
na své sny.
