zase si navlékají pěkně chmurné ošacení. Pankrác, Sevác, Bonifác zní jejich slovutná jména.
No, nálada díky jim nic moc, obléklá do pochmurna: včeličky, tedy mí čmeláčkoví pučmelouni si také zalezli.
Uvidím, co kytičky; jak těm se vedlo v dané společnosti neblahých přátel.
Popíjím kávu, hledím jen tak z okna; sluníčko se tváří právě jako by nic, ti tři strýci prý ho neohrozili.
Vystrčím prstík; Ouvej, mrazivo! Vítr tedy pěkně prochladnutý.
Vzpomenu českou pohádku od Františka Hrubína o Květušce a její zahrádce, No, to jo: rodní bratři z jedné vesnice zvané zima.Těm je príma.
Co nadělám? Sluníčko se mi směje do očí." Nech toho žbrblání, koukni, vše vydrželo. jenom těm nejslabším kvítečkům přiskřípl mráz květ. Takže jdem na to?"
Co mám dělat. Jdu na to.Páni zmrzlíci, vás ale do party nevezmu. Posílám vám tímto rozlučkový pozdrav: Mějte se a za rok se nám vyhněte!
a že je jaro ve vsi: slunce je zlatý míč, rozeběhne se po obloze....,
mraky přichystaly zlaté sítě,
nepřichystaly je však dost hbitě .....
a je pryč
