"Dneska se nevstává!" povídala jsem si se synem dnešního rána, které se tvářilo uplakaně, pošmourně.
Budu si lebedět doháněním restů příjemnějších.
Leč:zapínám pračku, co jsem včera nestihla, neboť jsem byla na symbolickém výletě: Ten byl celkem hodný přelomu léta.
Dneska ale probudil den odraz deštiva.
Ba ne; mraky se stáhly a už přes hodinu mezi ně vystrkuje hlavu sluníčko. Odkládám tedy jehlu a nitě, které jsem chtěla konečně využít.
Kočky zapomněly na slušné vychování, tudíž musím uklidit jejich neplechu. Také nádobí od večerního/nočního hodování mých mužských protějšků by chtělo zlikvidovat než budeme zase obědvat;
Ach jooo, nedělní ráno, siesta dobrého rána. Káva vypita než jsem se rozkoukala, a tolik nedodělků se mi směje.
Milé moje a milí moji; jak že vy to robíte s tou siestou? Jít na ranní modlení.Očištění ducha svého. Mám naštěstí pozitivní pohled, který se snaží vstřepat negativa jakožto věci odpadové: Vysypat:
No, co nadělám, jdu robit. Očistěná tím, že jsem mrskla mršinu myšlenek do tohoto okamžiku. Vždyť sluníčko vystrkuje paprsky i přes mraky, což značí, že vše je jak má být. Léto se obléká do podzimu. Vše je tedy v pořádku.
Hezké nedělní dopoledne všem a nezkaženou neděli tím pádem....
Nedělní šálek čaje směje se zlatem z hrnku malovaného,
k talířku bábovkou zdobenému,
sladký úsměv:
Zasvěcení pohodovému dnu....
