Každopádně já stále ještě navštěvuji les. Je tam krásně. člověk se vysvlékne z člověčenství a JE sám sebou.
Dětičky to až tak nebaví, pakliže nehrají bojové hry, ale ty prý stačí na PC ve virtuálním světě. Nenadřou se tak.
Mimochodem, můj zážitek z dívčích her je, že si děvčata hrají s kočárky a panenkami tak kolem konce Mateřských školek. Pak už, s nástupem do ZŠ přibývá předváděcích manýrů jak nadbíhat zájmu chlapců. Od změny image,pokusných kouření po jejich vzoru, vulgární mluvě kdo bude hrubší...
No, to nám to zas začne. Kdepak zájem o učení!!
Napsala jsem si takovou říkačku z lesa o maličkých úleťáčcích jak se chtějí vytáhnout za velkými stromy, a oni je nabádají, že ať se moc nevypínají, neb si je člověk svým umem předělá na stůl pro svou hosinu.
To na dítka neplatí jako na ty úleťáčky. Jsou zvědaví a sahají po výškách aniýž by přemýšleli o porážkách.
Pravda, pak je porážka zabolí.
Jsou hrdopiši co najust budou vystrkovat "větve" jako chapadla. Jsu takoví, kteří se uzavřou v růstu
jako ti úleťáčkové.
Někteří propustí mízy coby samoléčitelského medikamentu v svědomí. Je ale dostatečně dozrálá, aby pomohla zhojit možné šrámy?
Dětský stromeček je ohebný, snese mnoho; dětský tvoreček snese zdánlivě také mnoho: často se tváří jako suverén. Přesto, nedovolme mu růst křivě:nenápadně, abychom ho neprohnuli ke zlomení sami.
Příjemné zážitky s ratolestmi!
