a politická území:
Když tak člověk trošičku pozoruje let času, říká si: Co se to změnilo během staletí?
Kdysi dávno, pradávno tomu bylo společenství jedna velká rodina. Jeskynní rodina, či rodina vyhnaná z ráje prvotním hříchen a stvořením potomků.
A tím asi všechna mela začala. Prvním vládcem světa se stal Adam.
PánBůh ho sice z ráje vyhnal, ale dal mu úděl starat se o Evu a její potomstvo. Živit jí a hlídat jí.
Byl založen rodinný klan. Přesně rozložené proporce činností.
Jenomže, Adam stárl, dětičky dorůstali a ...
Už to tu bylo: dělení a hašteření.
Adam možná ještě rozhodl správně. Nejchytřejší stařešina bude vládcem.; knížetem, králem, carem, dnes prezidentem....
Ale co Eva? Nějak jí unavila ženská stereotypnost. Navíc jí štvalo, že vždy musí být po mužovo a tak se začala pomaličku přesouvat do jeho území.
Mužovi to zpočátku nevadilo. Měl víc času na přemýšlení.
Jenomže Eviny dcery do toho vplouvaly čím dál víc a....
Válení se na madraci prý snižuje výkonnost , páni tvorstva. Ženy na to nemají kdy. Pořád něco řeší.
Výsledek?
Zatím ještě s nechutí připouštíte, že tam až vaše drahé polovice došly, ale dál je pustit nechcete, protože ta činnost každodení rutiny, ta nedovolí vládnout.
A víte sami nejlépe jak namáhavé je vymyslet další přesuny národů a změny hranic k prokázání vaší činnosti.
Promiňte mi tuto nadsázku, ale: Stát u plotny a dumat jak dlouho vařím knedle a že my dochází cibule, nevím. Došla bych v té válce leda sousedovi přes plot, abych vše stihla. jistá jsem si, že by na mě vzal hůl.
A tak zpátky do Čech, k hrnci s knedlíky.
