Kdy ale vlastně život stromu opravdu končí? I jako znetvořený do stolu, židle, obkladů přeci stále pracuje: říkáme, že pracuje čas. Dřevo vysychá či nabobtnává.
Snad jen oheň, ten ďáblův pomocník v podobě dračí tlamy ho sežere do prostého popílku.
Já ale dneska měla obzvláštní štěstí. V údolíčku mezi Mariánskou a neslavně proslulými šachtami Jáchymovských dolů je chaloupka a u ní vznešený to kmet -pamět národa : Co ten by mohl vyprávět jak že šel kolem časlidských rodů.
Svou šíří let prošel nejen války století minulého, dvacátého; určitě vyrůstal v století 19 a možná jeho zrod splývá s osmnáctým.
Nenapoví,obrůstá se šíří a- symbolické dvě houpačky na jeho dobráckých, sdatných pažích jistě nadále šeptají dětem pohádky mezi nebem, a zemí jak jen jejich kmen snímá z povrchu zemského a nebeského přijímaje pod svou ochranu všechno to nadělení ať ptačí či...
A že je mu v tom údolíčku dobře, neboť má pevný základ i v lidech své bízkosti!? Přeji mu proto stejně statný růst do budoucna.
Kéž by člověk po sobě zanechal víc takových živých a zdravých památek pro budoucí generace.
Začal měsíc máj a tak i tento stařec v horském údolíčku navléká nový šat.
Bude ti opět slušet, příteli!
