a už si na nich hraje vítr a mráz: proto, přátelé moji, že už došel i k vám tento čas, dovolte mi pozdravit vás: Jak jinak než verši.
SNĚŽÍ, SNĚŽÍ
Sněží, sněží
bělostné baletky
běží krajinou
vítr je drží v náruči
čí je tančit
po střechách, po stromech
v aleji, chodníkem,
silnicí, sedají
na čepici, do vlasů
vplétají se
tam, znavené letem
sesedají
a už jenom čekají,
kdy opět zas roztají...
a tak človíček neví: má se radovat? Má rozmrzele zalést a dát se do snění?
Ozaj, já osobně podléhám pocitu snění za oknem. Dívám se z okna na ten baletní mumraj, sem tam sluníčko natáhne dlaně a chytá na ně odlesk bílých stop, občas se obloha uzavře za šedou plentu a sype a sype nové vločky......
ó, jé, zimní čas: Kde že jsi, svatý Martine? Koníček ti utekl bělostný!Snad se proběhne a vrátí se pro tebe. Možno už tu na tomto světě vydrží čekat rozhazuje svou bělostnou hřívou mrazivé polibky našim skráním A my..
Co my? Co kdybychom vyměnili bedny TV a PC za rozprávkový svět a vydali se do krajiny snů a pohádek trochu jinou cestou?
Ostatně, zima má být dobou odpočinku po chaosu tvoření, plození....
Tak , papá, milí moji; jdu na to, ODPOČÍVAT A SNÍT!
