Bludné kořeny na druhou

Šla jsem lesem sem a tam, Karkulku jsem hledala:
Na obloze zlatý strýc strkal paže mezi stromy;
chtěl mě chytit, zdálo se mi.
Vlk tu nebyl, jenom klídek; modré moře nad hlavou.
Trávník voněl "Buď se mnou!"
Zval mě do své náruče.
Věděl, že hned přikluše šelma Spánek:
spolkl mě hned.
Bludný kořen, starý vševěd pod vousy se tiše smál,
když mě verši kolíbal...
"hajej, dadej v lesním spaní
vypravím ti povídání jak jedna dvě, Karkulka jde
v ruce nese košíček jahodových srdíček.
To měsíček červen usedl k nám
a já ti o tom teď povídám..."