....neboť dnešní den byl vskutku věrný navození té pravé nálady na podzimní víkend.
Možná, že to byl poslední dotek babího léta. Alespoň u nás, v horách Krušných určitě jeden z posledních pohlazení času teplého, zlatého, s příchutí rudých jeřabin, psích vín a trnek krvavých. Kolkolem listí javorů a kaštanů, které odhazují rozmařile stromy alejí kolem silnice. :
A tak si pojďme zahrát na lásku, která možná zbyla z léta:
Sen
Sprostěna těla létám
jenom tak oblohou
prolétám hvězdami
jednu za druhou ohmatám
tykadly místo dlaní
hladím tmu teplou jak pokožka
/byla jsem možná , když jsem tě okusila/
Nemám strach z výšin co za mnou mrakodrap zanechává
/z úst kape šťáva barvy pomerančů/
ze rtů, co možná líbaly
do očí halím hábit úsvitu od mléčné dráhy
pode mnou váhy;
Zprávy od tebe žádné.
Snad až se vrátím, za svítání
najdu tě na polštáři s lhaním
na své tváři tvoje tělo,
které možná se mnou chtělo létat
než zamkla jsem ho do svých dlaní
ať brání ho déšť co z očí stéká
/svléká a myje myšlenky od milování/
než probudím se,
