Plamínek plápolá skřehotavě
Je večerní čas
májový čas,lásky hlas
dávno tomu co dozpíval.
uprostřed mračných oblak
Zdá se, lhal
mám je v hlavě
Kradou se rozpínavě deštné siluety:
Někde v dáli zazpívaly větrové;
Dnové sychravé se vlečou
- ticho, temno jako v hrobě
za horami, kde pod mrakem
se rozestupují
zní Intermezzo básníkova hlasu
v srázu kam padá snění
_ Je pozdní večer, druhý máj
večerní máj, je lásky čas...
Vznáší se kolem nás
svíčka prskající šerem
pode dnem, před večerem
listopadových plískanic
Nic než okno uzavřené
ticho uzavřené, stoupající mlhoví
Stáří na pokraji zapomnění
mění světnici v chlad kostlivce
co směje se mi do očí
- pak opět žití běh mě vedl v širý svět
mnohý mě bouřný vír v hluboký smutek schvátil....
tratím se se do smutku:
Máji můj, máji
- Dalekáť cesta má!!
Marné volání!!
Zas večer spadl do bylého včera
za oknem ztmavl listopad
ukládat k spánku začal sen
básníkem Vilémem Karlem opojený
a čtyři ztmavlé, smutné stěny
dechem prskajícící svíčky
hutně očazený mlčí
kde utichl i hrdlíčky hlas
Zas možná za rok setkáme se
kde básník dops al, dokonal...
