Bylo slunečné říjnové dpoledne a stromy v lese šuměly svými haluzemi jeden přes druhého. Nakláněly se tu k jednomu, tu k druhému: Byla jsem zvědavá co si povídají, asi , že už je tu podzim. Kdo ví.
Co si stromy povídáte?_ Šumíte, šumíte,ševelíte tolik vy toho o světě víte: Zdali mi povíte? My jenom o větru povědět smíme;
jiného tajemství nepovíme....
úplně obyčejná ženská s úplně obyčejným pohledem na svět, jenom s tím rozdílem, že odmítá násilí a je přímo antimilitaristická Zoznam autorových rubrík: co si myslím, Súkromné, Nezaradené
