
třeba na básnění? A pozvat si jako kamaráda sluníčko?
XXX
Slunce je upatlané od medu, když vstává,
na oknech zanechává šmouhy.
To z touhy po políbení našich skrání,
do očí, které ještě ospale bloumají po obloze;
Blaze je člověku, když snídá snídani z nebe,
z obláčků smetanu,medový koláč.....
Ach, jak je blaze!
Slunce je zlatý míč, rozeběhne se po obloze
a hned je pryč:
mraky tkaly zlaté sítě, nepočínaly si hbitě
a teď sami zůstaly.