
Od sluníčka ke sluníčku
vede naše cestička;
jednou na ni snížek padá,
jednou kvete kytička;
ale stále po ní běží rozpustilá písnička.
A ta k smíchu rozveselí
i ta smutná srdíčka.
Jak te ptáček přelétavý
co se skrývá ve větvích
chce si hrát, chce se smát....
/jenom jedno nedovolí,
ví, že všechno přebolí:
nenechá nás v koutě stát,
musíme vše přeskákat.../
Od sluníčka ke sluníčku
společně se rádi mějme,
pospolu si pomáhejme
ruce pěkně podejme si,
cestičkou se vydejme...
a tuto hříčku vážně neberme, leda, že bychom se rmoutili, což by při daném počasí mohlo být i možné:splín by nám do srdíček sypal ledového blínu.
Kašleme tedy na zimu a rýmu, užijme si tohoto nezávazného rýmu...Dobrý zbytek dne, přátelé.