Nu, tak vás také zvu na maličký dýchánek dvou přítelkyň, které se imaginárně sešly a kolkolem sebe rozžaly plamínky pohody. Jsou jako sluneční paprsky a do tklivého podvečera plného mrznoucího mlhoví vznáší teplo. Mezi nás se snášejí slova jako motýli a na velikánskou vzdálenost, která v skutečnosti mezi nás postavil prostor cítíme dotyky přítomnosti jak nás hostí onou pohodou.
Tak tady jsou jejich střípky i pro ostatní: rády se podělíme.
Milé přítelkyni:
Ta vůně kávy
-za oknem nezáleží počasí;
a vůně sladkého
a žvanění
o čemkoliv co nás bolí;
zprávy semeleme
a je nám hned líp,viď, moje milá?
Ještě nám zbyla chviička
a musíme jít.
Snad možná příště zas
chytíme nit nekonečného povídání,
budeme příst opět jak blažená koťata
a káva bude opět blaženě vońavá
Příjemný podvečer.....
