Písmo:
A-
|
A+
Diskusia
(3)
Potkala jsem tě:
Zdá se, že mě zabolely víc
tvé padající střípky
co naposledy zbarvily se rudě
a potom se roztočily ve víru
zatímco kmen tvůj
dlaně spletené vzpažené k nebesům
čím dál víc obnažené
se jemně zachvívají;
Usínají; vždyť dobře ví
čí že čas nastupuje.
Přijdou sněhové metelice
a odějí vše do čepice.
To proto tak odevzdaně trpělivý
zůstáváš stát
v chladnoucí ulici...
Až opět slunce jarní
polehtá jemně mízu,
budeš přítomen a začneš opět
navlékat pupeny, květenství, listoví
a opět si povíme:
"Nic se nestalo, jen zimní spánek
tak jako každý rok už tolik let..."
