Krajina podél řeky:

má jaksi víc času si všímat obyčejných věcí, které míjí.

Cesta od Karlových Var do Mostu vede kolem řeky a já se tuhle zahleděla do probouzející se tváře krajiny podél.

Tak takto to bylo:

zatímco voda pospíchá

korytem vydlabaným věkem

svých cest, kol břehu připoutáni

vzrůstají stromy; právě si oblékají jarní šat;

svou zelení nalévají pupeny květů.

Jsou tu, u skalnatých výběžků,

jimž na nahá těla sedá čerstvý mech a kleč,

první zárodky planých růží, břízy, co dolétly sem semeny,

teď rostou, co víc?, podél řeky; chataři a jejich štreky; 

opuštěné pramice; vesničky a vesnice

střídají louky, střídají les.

Potůček ze stráně spěšně stéká, to aby stihl tok;

a opět řeka běží krajinou, jarně, voňavě svěží,

řeka běží, řeka pospíchá............