Mezi mými dílky zůstala patnáctiletá vzpomínka; z mnohých.
Venku je duben, aprílově studený a sluneční po bezmála květnovém víkendě..
Proto mi odpusťte, že se o ni, vzpomínkovou veršovánku podělím i zde.
Proč že jí nechávám bez názvu? Inu...
XXX
Byla jsem prvním pohlazením,
polibkem na skráních;
tvůj první pláč i smích
jsem zlíbala, od mala
hýčkala jsem tvá rozbitá kolena,
všechna tvá oribuzení, zloby
nesla jsem k utišení
Bralas mne s prvním lokem mléka
i s první lžící polévky
byla jsem s tebou , já a ty
a kolem doma.
Jsem první vrba tvojí zpovědi,
možná i zlá, tím jak moc milující
a tápám při bezesných nocích;
nechci být zraňující
Vím, že mi odejdeš
vím-li já kam, však stále čekám
na tvé návraty,
kdy budu s tebou, já a ty
a kolem doma
třeba jen sedět a nic neříkat.
Můžeš se u mne vysmát vyplakat...
Jenom mne nenech opuštěnou
před prahem vděčnosti,
jenom mě nenech zapomněnou.
ať stále cítím, že tu jsi,
se mnou
- kdekoliv budeme obě dvě