
Je jeden domeček ve stráni,
má z došků čepici kde střecha bývá,
chodníček nesjspíš blátem vyznačený;
bílé stěny, kola žebřiňáku kolkolem,
slepičky dvorkem hledají zrní
co upustil tu hospodář, pro ně snad;
V oknech ukryté kvetoucí honzíky,
za domkem nejspíš sad,
slunečnice s vlčími máky;
taky určitě kopanice
záhonů zeleninových, směsice:
Čeho je nejvíce? Domova!
Vzpomínek...
V kamnech snad hoří plamínek,
placky se pečou, brambor tam voní,
bramboračky, marjánky do ní sekané.
Babičko! Dědo! přispěchejte pro mně!
škoda; to už se nestane.
Už jenom vzpomínka zůstane
vložená v jediný obrázek
domku , dvorku
a doškových střech...