Písmo:
A-
|
A+
Diskusia
(1)
I potkal den ráno Duši
a zeptal se; Kam jde, sama?
Kam vůbec vede její cesta?
Ven! Ven z města stvořeného z těla!
Taková zrádná továrna Absolutna!
Den se svěří:
Pojď se mnou, právě jsem obejmul svět
a jeho teplo mi rozproudilo srdce až zazpívalo.
Co na tom, že prší na nebe?
To oblaka myjí oblohu.
Na cestu neber ani boty, tížily by myšlenky,
ty nohy ustrnulé v pohybu
Jen pláštěm z citu přikryj nahé vědomí
a pojď, ruku v ruce
dokud nás noc neskloní
do milosrdné náruče
Pak umlčíme bolavé údy
tichou ukolébavkou z dlaní
složených v mír.....
