Písmo:
A-
|
A+
Diskusia
(3)
I potkal Den ráno Duši
a zeptal se, kam jde, sama?
Kam vůbec vede její cesta?
Ven! Ven z města stvořeného z těla!
Taková zrádná továrna absolutna!
Den se svěří:
"Pojď se mnou, právě jsem obejmul svět
a jeho teplo rozproudilo srdce, až zazpívalo.
Co na tom, že prší na nebe.? To oblaka myjí oblohu!
Na cestu neber ani boty, tížily by myšlenky,
ty nohy ustrnulé v pohybu.
Jen pláštěm z citu přikryj nahé vědomí.
a pojď, ruku v ruce, dokud neskloní nás noc.
Pak umlčíme bolavé údy
tichou ukolébavkou z dlaní
složených v mír. "
