Kéž by toto rčení bylo pravdivé! Vidím to na tej svej zahrádce. Copak úroda, ta by se snažila. Vždyť na jaře tak krásně kvetla; jabloňky nasadily jabíčka...
Jenomže:pán přírody si diktuje po svém: Nejdřív nadělil úmorné sucho, nyní zas přelévá, zlomyslník z konve: Jablíčka suchem většinou opadala, teď se pokazují maliny:
Co se týče zeleninky; bramborům se napřed nechtělo růst, nať usychala sotva vylezla. Nyní i opět vyšší instance zalévá až nepřiměřeně, když konečně začala přinášet úrodu.
A ke všemu ta něžná motýlí stvořeníčka: Obdivujeme je, skládáme a ně písničky, a oni, zlomyslníci:Šup do zelených housenky nakladou. A , pane jedou. Co je platné vědomí jaká krása housenic povstane, když úroda mizí:ňafńaf, klov.
A zrádní ptáci si létají kde chtějí, jen ne na zahrádce, kde jim stále přikrmujeme. Že by měli pomáhat? Huf: Takové všední přáníčko na ně!
Jediný, kdo nezklame je les:Asi proto, že tuhle zahrádku si zasadil pánbíček podle svého.
Začaly! Borůvečky- čučoriedky, hríbky. kozákové, lištičky, masákové, kovářiska...
hej, ty, přítelíčku s hlavičkou mechovou,
zdalipak o mně zakopneš až lesem půjdu?
Vezmu tě s sebou do košíku;
nemusíš za to skládat díků
já na polévku pozvala si tě:
Podívej se mnou jaké je chutě!
Vždy´t do ní přizvala jsem skvělých kamarádů
od brambor hromady k tetičce- mrkvičce,
celeru přihrál se poctivý kus, zkus se mnou ochutat
i dívčinky tenounké zvané majoránka!
Přibyl i česnek,
plná schránka je do hrnce pozvání.
Tak neschovávej už se v trávě,
dopřej nám společné chutnání
