zas večer sama budu spát:

to muži hřeší na naše touhy; že, milé přítelkyně? inu. poj´dme si alespoň zašeptat s přicházejícím podvečerem:

Opět po polštáři roztékají se má přání
a kreslí vřelé obrazce
jak ležíš vedle mně, nahý
sen o stvoření síly
- propastí tmy se mi propadáš;
Jak krutá může být chvíle pomíjivá
co coby kat seká času vteřiny
jež měly spojovat!
Mám hlad tě milovat
- ne a ne zachytit tu nit, tvůj stín
spletený z vin a toužebných přání;
z lásky se polštářem rozpouštějí
slzy, dokreslují obrazce
jak ležíš vedle mne, nahý,
drahý můj sen o stvoření síly.