Písmo:
A-
|
A+
Diskusia
(2)
Krajinou zimního potoka
Zní krajinou zmrzlou na kost její jiskřící se stopa
- to lyžař tudy veze svou vášeň utahat se
Stoupám obzorem k nebi
propojeném slunečním kobercem
v stříbrném hávu
- žeň perlení.
Hladce zní píseň běžící potokem
kol břehů obrostlých ledem,
zurčí a klokotá
v spádu
a splívání.
Sněhobílá pláň louky
_ kde to byla ještě s podzimem zelená tráva?
Stmívání, mlha
usedá mezi nás a zametává stopu
budou dout větrové
Je pravá chvíle propustit se z náruče potoka
a myslet na návrat
píseň nabírá na síle,
krajina dál bude ji hrát
dál budou krůpěje splívat
s rampouchy břehů
tříštit se o ně a pospíchat
dál a dál
zatímco z nebe
sestoupí tma.
