neděle, 21. března 2010
Milá Boženko, je jaro!
...a začalo už i v horách krušných, u nás. Tedy, do rozkvetlých sněženek , blatouchů a petrklíčů, natož do narcisků tulipánů a vonících květů šeříku uběhne něco sněhového pláče. Přesto už je blizoučko za svým prvním jarním dnem.
Tentokrát si to vypočetl na neděli. Večer si tu, v kopcích ještě přehazoval mlhavo, ráno měl urousanou tvář 21. březnem zvanou, ale je tu.
Ještě ve stmívání si o tom štěbetali ptáci radostně se namlouvajíc. Randili i na silnici, kde je přistihl můj muž jedouce kolem lesních houštin. Uletěli až, až..., no na poslední chvíli z asfaltové planiny co si vymysleli lidé, aby mohli lépe nastavit čas.
Nenastaví, milá Boženko. Byla jsem toho svědkem v pátek v Praze. Vzpomínala jsem na tebe, když vám něco fiakrů s koňmi dřív pomáhalo, urychlovalo a zpohodlňovalo vaše přesuny starou Prahou, ,přestože tam mají důmysl zvaný autobusy, tramvaje a do podzemí, metro dnes zvané dokonce zasadili neustále se přesouvací vagónky
Mají všechny ty vynálezy včetně aut pod kapotou uměle tisíce koní, tvoří je takové železné soustavy bez života co jsou člověkem kouzelnickým umem uváděni v pohyb. No, a ti člověka na způsob přízemního "létacího koberce přesouvají/ člověk by chtěl neuvěřitelnou kosmickou rychlostí, nyní rychlostí podobnou rychlejšího šneka z místa na místo.
Dřív se stihlo roztopit na ohřev vody a vaření, zajít na trh poklábosit a nakoupit dne se říká ingrediencím prostým potravinovým záklaqdům. To ti je slovo!, vody nanosit, prát...
Jo, a to za nás pere takový důmysl zvaný pračka. Naházíš, zapneš a jdeš. No, právě, jdeš se přesouvat, a když se odpoledne uondaná vrátíš...pověsíš, sebereš, srovnáš...
jééé, a on ti je večer a...
všici z rodiny jsou uondaní, jdeme si zapnout tu TV, či PC a komunikujeme s falešnými iluzemi neb na rodinné záležitosti fakt nemáme náladu.
No, ale Boženko, to jsem to hloupě zabůloudila od jara. To že vylezlo sluníčko, svitla naděje, a než jsem se dopsala sem je nazpět v deštivém oparu. No, nic. Povím ti dnešní pohádku tobě blízkou.To proto, žer v nebíčku nemáte rozhlas, určitě ti unikl Janíček s kouzelnou voničkou. Myslím, že právě tahle pohádka jako by byla tvou z moravských lidových strání. Však v ní zněly i písničky hodné lidových krajů...běžela ovečka, běžela z kopečka a za ní beránek žalovat na zámek, nežaluj beránku na svoju galánku...; Hoj vy páni poslové, knížata králové!...; takt už, jsem tě dostal, tak už jsem tě dostal, moje potěšení...A bylo mi krásně milo.
Jediné co ještě zbývá, snít o princátku třebaže nebohatém, srdce však čarovného s jeho voničkou.
Boženko milá, Baruško má, jako děvčice bychom běžely prostě loukou stera kvítí, třebaže od rosy studenou, za námi mládenci se srdcem nezkaženým taktéž třebaže bosí, a slunce by nás oplétalo svým zlatem. To by bylo čistého milování!
A tak se zatím měj o něco tepleji a nezapomeň mi pomoci probudit studánky! Já za to Morany přiložím, ať hoří zlo tohoto světa.
