k začátku roku,

....tak tohle se stalo dávno, hooodně dávno, kdy zem byla s nebesy jeden jediný , nekonečný oceán. Svět byl nekonečný a hluboký, plný tmy.

I vstoupilo Slunce a rozhlédlo se. Nevidělo nic než tmu. Začalo jí nabírat do svých paprsků a trhalo jí jako hustý šál. Brzy se na zemi objevila díra. To se voda slila do hlubiny; hlouběji, kam slunce nemělo moc vstoupit. Voda,- to byly studené kadeře matky Země, která v té tmě byla zakletá. Teplé slunce jí probouzelo a ona se mu odměnila tím, že začala kvést do krásy.

Tak začala žít.

Jenomže nebesa se nikdy nesmířila, že by měla opustit klín země, a vždy když se slunce překutálí i ony sestoupí do hlubin vod, které zbývají. Ráno je opouštějí, aby slunce nesebralo i ten zbytek .