sobotěnko, soboto;
milá jsi byla, slunečná, přívětivá.
.A mně jsi připomenula pohádku o dvanácti měsíčkách. Sedí si pastevcové obláčků kolem ohýnku a besedujů, kyj si přehazujů. No, to proto Martinu svatému bělouška neuhlídali a on přiběhl počátkem měsíce rovnou k babímu létu, aby jej popohnal spát.
Však pasáčkové přišli na chybu, říjen hvízdnul, běloušek se podíval; no, však že není ještě jeho čas a Martin spí ještě zachumlán v modravých dálavách
hajdy nazpět k němu! Však bláta tu zanechal a kaluží. To se sluníčko bude muset přičinit dohnat co pastuškové narobili svojí zapomnětlivostí
Leč sluníčko se mile usmívalo:"Lidičky, vždyť se tolik nestalo, aj jahůdky zelené pořád kvitnů a rostů."
No, ale, sluníčko, co až ted s večerem zapadneš? Mráz se připlazí a peřiny sněhové nebude k mání.
"Měli jste, lidičky zákryty robit:"
Pravdu díš, sluníčko. Ale když tys tak milé nás opět hřálo a my se vyhřívali v tvé náruči!
Domluv měsíčkům, pastýřům nebeským, ať ještě nespěchají s vládou zimy. Maruška přijde jahod natrhat. Holen je jistě dost a dost, které pro mražené do krámu si skočí. Jaká by to ale byla pohádka, kdyby měsíček říjen nepoprosil svého bratříčka, aby na Marušku pamatoval?
Nemusí leden, stačí říjen, když ještě chvíli rozumný zůstane a dovolí dohnat co jsme nestihli.
