Ten, kdo přeleze sedmero hor, přepluje sedmero řek a projde sedmero branami vstoupí do světa heboučkých par jak je oblaka vyváří snění, jako když maminka vaří vonící čaj a nad konvicí se mísí libé chutě citronu, máty či šípků z růží....zkrátka jako v rozkvetlé zahradě:
navíc i zima je tam teploučká, že stavět sněhuláky je úpná legrace. Stačí vzít fantazii a nabalovat ji sněním.Vůbec při tom nemrznou ani uši, ani nos.A právě tam bydlí ty křehké víly, které tak rády za letních dnů tančí na noční louce kolem rybníků a lesů.
Bydlí tam ale také bubáci:Modrobubák a Černobubák.Jeden ovládá den a druhý noc.
Ti dva se spolu ale neustále perou, jak už to u bubáků bývá.Každý by totiž chtěl mít den pro sebe. Král Slunce ani král Měsíc si s nimi už neví rady.
Jediný, kdo na ně platí je Deštivý mužíček. Jakmile začnou dá se do pláče. Zatáhne oblohu stydlivě do mraků a prší a prší a prší než je přestane pranice bavit.Potom oponu z mraků rozhrne a do utírání té spouště se dá starý dobrák, Vítr.
...a o tom příště!
