z pověstí o pohádkách: Sněhurka z Ledového království, princezna Pampeliška
. ...... to uběhlo času! Už to nikdo nespočítá. To bylo totiž tak pradávno, že všude na světě byla zima a led. Lidé, kteří v té době žili neznali slunce a světlo. Až jednou...Do ledového království nakouklo slunce. Rozhrnulo postupně svými paprsky tmu tmoucí, a jakoby vytvořil prvotní zrcadlo. Do jeho záře vstoupilo bílé jiskření a celé zezlátlo. Lidé, polekáni světlem se utíkali skrýt do jeskyně. Jen jediná, bledá a krásná dívka zůstala zvědavě hledět do té krásy. Slunce jí oslovilo a jí studem zčervenaly líčka. Také její dosud havranovité vlasy začaly prokvétat zlatem.
Slunce její tělo obléklo do zelené sukénky: celá se roztančila.
I požádalo jí o ruku; zvědavé lidi se začali rozhlížet po té nevídané kráse.Dostala jméno Pampeliška. Nikdo už si nevzpomene, kdo jí prvně pojmenoval. Tak Pampeliška spolu se Sluncem dala lidem teplo a světlo. Zima se pod jejich dotekem začala rozpadat, až nebyla než prameny vody, které se roztekly krajinou. A kolkolem se rozeselo plno dětí , podbělíčků.
Tak šel čas. Jenomže, Slunce je veliký poutník. Putuje světem od východu do východu; občas zmešká čas, a to se vkrade do krajiny posedlá zima. Vše umoří. Chudák pampeliška čeká a čeká, až zavadne, zatáhne se pod zem.
Zakletá princezna, kterou dnes předběhnou nejdříve její zvědavé děti....
A přesto je jich rok od roku víc a víc.
A kdo byla ta dívka, která se oddala Sluníčku? No přeci Sněhurka!
