Byla, žila hospodyňka s kupou dětí jako smetí: tatínek nikde;
tatínek zůstával kdesi na lesních cestách.Hledal si práci, ale pro vysoký sníh žádná nebyla.
A tak ani tatínek domů nepospíchal, aby se nemusel dívat do smutných očí dětí.Chtěly vánoce, štědré a bohaté vánoce.
Prý jiné děti dostávají plno dárků, oni by si je přály také.
A večer se blížil, vyšla první hvězda: S ní přišel mráz - starý, bělostný dědoušek, který zatahal tatínka za ruce a za nos. "Neměl by ses přeci jen vrátit? Však něco vymyslíme!"
Děti netrpělivě pokukovaly z okna, a hle! Nejvyšší jedlička u chaloupky je najednou plná hvězd! Hvězdy co padají prý plní přání....
Mezitím maminka připravila talíře : a kde se vzala, tu se vzala, do místnosti vstoupila krásná vůně.
Ta přivedla tatínka. Zrovna vcházel do dveří.
A co to? Okna rozkvetla úžasnými bílými květy!
Maminka rozlila vonící polévku.Dětem se zaplnila bříška. Po polévce přidala brambor a k nim pečínku. / Řízky ještě neznali.
Potom přinesla jablíčka, aby si děti našli své vlastní hvězdičky, k tomu cukrovíčko vlastoručně pečené, pečlivě schované...
a všichni se sesedli opět k oknu malovanému bělostnými květy mezi nimiž prosvítala jedlička s hvězdami spadanými z nebe.
Maminka pomalu začala vypravovat co která hvězda asi ukrývá. Tatínek se přidal se svými vzpomínkami když on byl kluk.....
...a jedno očko za duhým se zavíralo a unášelo děti do pohádkové říše.
Vlastně ty jejich vánoce byly bohatší než všechny dárky. Daly jim totiž cestu do Fantazie.
Tato země je velice vzdálená a přitom nejbohatší země světa. Ne každý však se tam dostane.
ZEMĚ.... FANTAZIE,
stačí přejít jezero snění, hory vyprávění
a dojdeme až sluncem,
kde končí zem....
