.......to uběhlo času! Už to nikdo nespočítá. To bylo totiž tak pradávno, že všude na světě byla zima a led.
Lidé, žijící v té době neznali slunce a světlo. Až jednou..
Do jeho záře vstoupilo to bílé jiskření a celé zezlátlo.
Slunce jí oslovilo a jí studem zčervenaly líčka. Také její dosud havranovité vlasy začaly prokvétat zlatem.
Slunce její tělo obléklo do zelené sukénky: celá se roztančila.
I požádalo jí o ruku;
zvědaví lidé se začali rozhlížet po té nevídané kráse.Dostala jméno Pampeliška.
Nikdo už si nevzpomene, kdo jí prvně pojmenoval.
Tak dala Pampeliška spolu se Sluncem lidem teplo a světlo. Zima se pod jejich dotekem začala rozpadat, až nebyla než prameny vody, které se roztekly krajinou. A kolkolem se rozeselo plno dětí , podbělíčků.
Tak šel čas.Jenomže, Slunce je veliký poutník. Putuje světem od východu do východu; občas zmešká čas, a to se vkrade do krajiny posedlá zima. Vše umoří. Chudák pampeliška čeká a čeká, až zavadne, zatáhne se pod zem.
Zakletá princezna, kterou dnes předběhnou nejdříve její zvědavé děti....
A přesto je jich rok od roku víc a víc.
A kdo byla ta dívka, která se oddala Sluníčku? No přeci Sněhurka!
