
"Celá situace za nacizmu nás velmi plasticky uvádí do známého pojmu lékařské etiky zvaného "kluzký svah". Začneme jedním velmi sporným případem, u kterého jen nepatrně ustoupíme z etických principů. Je to první malý krůček po kluzkém svahu, první kamínek vytažený z přehradní zdi. Postupem času se dostáváme dál a dál, rychleji a rychleji, a už nám to ani nepřijde divné. Jak uvidíme, začneme zabitím jednoho velmi postiženého dítěte a v nepřerušené linii skončíme až v Osvětimi, to vše během krátkých pěti let."
Týmito slovami začína kapitola Eutanázie v třetí říši z knihy Místo, na němž stojíš, je posvátná země. O jej autorovi Wikipedia medzi iným píše: "Marek Vácha, Ph.D. (nar. 14. září 1966 Brno) je český římskokatolický kněz, teolog, přírodovědec, pedagog a spisovatel. Vystudoval Přírodovědeckou fakultu Masarykovy univerzity v oboru molekulární biologie a genetika. Je administrátorem lechovické farnosti, kaplanem Římskokatolické akademické farnosti při kostele Nejsvětějšího Salvátora a přednostou Ústavu lékařské etiky na 3. lékařské fakultě Univerzity Karlovy. Specializuje se na otázky evoluční biologie a lékařské i environmentální etiky."
Kniha, o ktorej píšem, nehovorí iba o tom, ako jeden malý nepatrný ústupok voči etickým princípom, známy dnes ako kauza "baby Knauer", spustil lavínu, ktorá mala svoje hrôzostrašné a tragické vyvrchlenie v koncentračných táboroch. Hovorí o eutnázii, genetike, eugenike, asistovanej reprodukcii, kmeňových bunkách, o úcte k človeku a k prírode, a to všetko spôsobom v našich krajoch nezvyklým: urobí exkurz do minulosti, popíše súčasný stav, kladie vedľa seba pre a proti, hľadá súvislosti a nakoniec necháva čitateľa, aby sa rozhodol sám.
Odcitujem ešte pár viet z vyššie spomínanej kapitoly: "Zatímco vojáci mohli poukazovat na to, že "jen plnili rozkazy", co sa týče nacistických lékařů, jim žádné rozkazy vydány nebyli. Lékaři jednali svobodně a dobrovolně, lékaři jen prováděli výskum. Jak je možné, že tito lidé, inteligentní a vzdělaní, tak fatálně selhali? Jak je možné, že je jejich vzdělání nezaštítilo od takových nelidskostí? Kde bylo vzdělání, umění, filozofie a náboženství, že nedokázali zabránit Osvětimi? Lehčeji by se nám žilo, kdybychom uvěřili, že nacisté byli bezduší primitivové, sadisté, řezníci, nevzdělaní lidé bez inteligence. Není tomu tak. Byli to lidé stení jako my, kteři své pokusy pouze dočasně prováděli nikoli na myších, nýbrž na lidech."
Myšlienka, že možno stačí jeden nepatrný ústupok voči svedomiu a ten môže za istých okolností spustiť lavínu, ktorá by zo mňa, pomerne mierumilovného a tolerantného kňaza urobila krvilačného rasistu, je pre mňa desivá. Vraj národ, ktorý sa nepoučí zo svojej histórie, si zaslúži prežiť ju znovu. Mám pocit, že nie iba národ ...