"Ale především, pokud se mi nechce chodit do kostela, není to hřích, ale fakt. Podobně pokud sa musím nutit do času večerní modlitby, není to hřích, ale fakt. V katolíckém náboženství totiž primárně nejde o zážitek, jde o vztah, o rozhodnutí jít do vztahu, ať to stojí, co to stojí. Máme někdy dojem, že když nejednáme podle své přirozenosti a musíme se do věci nutit vůlí, je někde něco špatně. Vyčítáme si pak, že nežijeme v harmonii se sebou samým, velmi často své modlitby naprázdno odříkáme a pak jdeme spát, s otázkou, zda to vše má smysl. A právě že má."
Vo svojich knihách sa venuje bioetike, evolučnej teórii (ako jej zástanca), či expedícii do Antarktídy. Knižka Modlitba argentinských nocí, z ktorej citujem, voľne nadväzuje na jeho prvú zbierku poviedok, či skôr esejí, ktorá vyšla pod názvom Probouzení.
"Jsem velkým přítelem učení se básniček nazpaměť a biflování únavných telefonních seznamů. Jenom tak se totiž v hlavě mohou nečekaně věci spojit ve správnou chvíli a člověk vymyslí něco nového. Představa, že není třeba se tolik učit, neboť vše je na internetu, je iluze líných."
V jeho knihách som sa po prvý krát stretol s pojmom paleogenetika, či slippery slope. Osobne je mi veľmi blízky práve svojou cestou k Bohu cez obdiv stvorenia.
"Nezážitkové křesťanství vyráží bránu do nebe. Ostatně není náhodou, že nejslavnější dílo katolické mystiky se nejmenuje Jasný den, nýbrž Temná noc." (Sv. Ján z Kríža)
Knižku Modlitba argentinských nocí som opäť zhltol na jeden šup. A opäť som v nej našiel ozveny vlastných nepomenovateľných tušení pomenované prekvapivo jednoducho a "na plnú hubu".
