Inspirací k sepsání článku mi byly velikonoční symboly a příběh mých přátel.
Velikonoce, oslava jara, nová plodná, tvořivá energie proudí přírodou a stejně tak i lidmi. I my lidé jsme součástí přírodních zákonů a s radostí i společností uznanou (a proto v pořádku) nebo individuální, obvykle společností neuznanou (a proto špatnou) „divností“ se těšíme z příchodu jara.
Příroda pučí, kvete, plodí, rodí a je to zkrátka nádhera a radost. Stejně tak lidská touha po milování s jarem narůstá a to se vyjadřuje i za pomoci rituálů. Protože díky sexu, spojení pohlaví, spojení protikladů, spojení muže a ženy lidské bytosti přicházejí na Matku Zemi.
A my lidé se z toho můžeme radovat, těšit se, užívat si, hrát si. A tudíž ve svých životech i rozkvétat a být uvolnění. Vytvářet v sobě a okolo sebe energii spokojenosti, klidu, harmonie, svobody. Nebo se můžeme našeho nejsilnějšího pudu bát. Tvářit se, že neexistuje, je špatný, nevhodný a tak se uzavírat, kostnatět a tvrdnout. Jak v těle, tak v emocích i myšlenkách. A tak pobývat v energii kritiky, posuzování, obav a toto vše i přenášet do prostoru okolo sebe.
S Velikonocemi máme spojené moc pěkné starobylé oslavné rituály se symboly mužské a ženské energie.
Pomlázka, mladé pruty, švihání přes ženský zadeček. Pomlázka, jako symbol penisu, který na jaře svou občerstvenou, svěží energií probouzí v ženě touhu. Prut vytváří ohnivou, mužskou energii. Ženu pálí zadeček a tento oheň v ní probouzí vášeň. Ta se projevuje ženským vábením – chichotáním, křikem a hraným útěkem, který povzbuzuje muže k pronásledování. Krásná, rituální předehra k milování.
Žena pak obdaruje muže vejci. Opět obrovský symbol, tentokrát ženské energie. Klidu, uzavření, které čeká, aby se ve správnou chvíli otevřelo a vydalo nový život.
Polévání mužů vodou. Voda, city, emoce jsou ženská energie. Plodná žena je vlhká, kyprá a její city v ní proudí, jako v horské říčce. Muž ve svém vzrušení je symbolicky polit vodou, která ho zchladí a zároveň přiměje k většímu vyzařování ohnivých plamenů.
A tak se spojují protiklady, jejich energie se přelévají a vzniká nový život.
Konečně se dostávám ke zmiňovanému příběhu. Moje kamarádka Drahuška a její přítel Pavel se věnují tantře. Jejich vnímání nahoty, lidského těla a sexuality je otevřené, přirozené a laskavé. A podle toho vypadalo i jejich Velikonoční pondělí. Jsou doma rádi v nahotě, obzvlášť ráno. Drahuška připravovala snídani, otevřela ledničku a její Pavel ji na vystrčený zadeček naplácal svým penisem a k tomu vykřikoval jakési spontánní rýmovačky a barbarské zvuky, které mu přišly do úst. Drahušce se jeho koleda náramně líbila a pobavila ji….. Střih…
Večer se sešla Drahuška, Pavel a několik jejich kamarádek a známých v hospůdce na pivu. Drahuška, celá nadšená svým zážitkem, vyprávěla a vyprávěla. A reakce kamarádek? Mobily do ruky, důležité vyřizování, odchody na záchod. Rychlé opuštění společnosti. Zůstala jen jedna, která se nelekla, Radka.
Po Radce později ostatní dívky vzkázaly, že o takových věcech se nemluví, ani se nedělají, možná pod peřinou a za tmy. Také si nepřejí další setkání s Drahuškou a Pavlem, protože jsou divní a neslušní.
Příběh se stal letos, stáří zúčastněných je 25 – 28 let.
Pro mne osobně je příběh výzva k většímu šíření, sdílení mé osobní divnosti, pravdivosti a otevřenosti v tantře, umění doteku, vědomé sexualitě.
Kdyby se někdo z laskavých čtenářek/čtenářů ke mně chtěl v mé práci přidat, je vítán/a.
