Krátké zamyšlení se nad smrtí

Život je příliš krátký na to, abychom si mohli dovolit plýtvat s časem. Život je příliš vzácný na to, aby nebyl využit. Každý jeden, i ten sebemenší prožitý okamžik se jednou stane měrou na váhách osudu. Vše co jsme kdy učinili se stane nesmazatelným otiskem v knize života. Překvapuje mě, že lidé tak málo myslí na to, co se s nimi stane po smrti. Mnozí raději na smrt ani nepomyslí. A při tom se nás tato otázka tak bytostně dotýká. Nic nemá větší váhu než okamžik smrti. Všechna naše zlatá pozlátka, moc a bohatství, postavení a sláva jsou nám v této chvíli k ničemu. Najednou poznáváme, co bylo opravdu důležité a co naprosto bezvýznamné.

Písmo: A^- | A⁺

Diskusia (9)

Každou chvíli vidíme, jak nám před očima mizí přátelé a lidi, které jsme znali; jako bychom si nechtěli připustit, že i nás se smrt týká. Žijeme ve své iluzi, že se nás smrt nemůže dotknout, i když chápeme, že jednou musíme i my sami zemřít a projít tou neznámou bránou někam. Až ve chvíli, kdy zemře někdo, koho jsme měli rádi, tak se na chvíli zastavíme v tom našem každodenním zbytečném zhonu a zamyslíme se, jak je možné, že ten nebo ten odešel. Ještě před malou chvíli tu byl a nyní už je pryč. Zdá se, že odešel do nenávratna. Nyní začínají vystupovat na povrch všelijaká náboženství a duchovní cesty, o kterých jsme kdysi četli nebo slyšeli. Najednou se zamýšlíme nad tím, co je to smrt a proč vlastně umíráme. Má to vůbec nějaký smysl, když jsme tu na tak krátkou chvíli a za okamžik už nikdo ani neví, že jsme kdysi žili? Ptáme se a hledáme odpovědi, které nepřicházejí. A tak dál zapomínáme na smrt, protože ještě malou chvilku se nás nebude dotýkat, ještě malou chvilku se nám budou před očima ztrácet přátelé, až se nakonec ztratíme i my. Kam? Snad do nenávratna.