Nikdy neztraťte své sny. Když má člověk sny, má i křídla, které mu dovolují létat; má i naději, jenž ho vede a dává mu sílu jít dál do krajiny srdce. Proto nezabíjejte své sny. Chcete-li létat, musíte mít křídla, musíte mít sny. Když jste vše ztratili a nemáte již nic, ale máte sny, máte i naději. Nikdy nezapomeňte na lásku. Vše ostatní se ztratí v toku času, vše ostatní překryje závoj smrti. Pouze láska, ta jediná má sílu zabít samu smrt. Láska nemůže nikdy zemřít. Je věčná, jako je věčná i vaše podstata. Můžete zapomenout na sebe, ale nikdy nezapomeňte na lásku. Svatá láska Vás povede a bude Vás ochraňovat na cestě za obzor. Vše, co máte a vše, čím jste, položte na oltář lásky a v bezčasém plynutí čekejte na okamžik, kdy se naplní vaše srdce Božím zrcadlením... Vše je tak, jak má být. Není nic, co by nebylo tím, co jest. Připadá mi to, jakoby naše Já bylo v samém jádru nekonečně se rozpínajícího víru. Vše se zběsile točí, veškeré chvění... celé dění života tancuje v nepřestávajícím pohybu, v dokonalém souzvuku a rytmu; a naše Já spočívá v centru toho všeho, v samém středu svého Bytí, ničím nedotčeno, ponořeno do tiché prapodstaty svého prapůvodu, jímž je LÁSKA. Čistá láska oděna do bělavého závoje svaté průzračnosti. Svatá Láska milující a věčně žehnající. Láska hluboká jako samotné srdce živého Boha; láska pulzující jako krev živého Boha; láska jemná a něžná jako letmý dotek živého Boha; láska, ze které se vše rodí a která vše pohlcuje ve věčném a neměnném koloběhu... V čem spočívá poezie lásky? Snad v tom, že je vším co je a vším čím je; a že není ničím, čím by nebyla. Jak se mohlo stát, že jsme zapomněli na to co je skutečné, vždyživoucí a věčné, jak jsme mohli zapomenout na vůni modré květiny? Já vím, že se vše událo z vůle Boží, ale co je onou vůlí Boží? Snad je to samotná podstata toho, proč jsme, proč vše, co je, JE! Jak vzrušující je svlékání šlupek našeho nevědomí a postupné odhalování podstaty toho co je a čím jsme, čím jsme vždy byli ve své tajemné prapodstatě a čím vždy budeme.
