Svět má pro nás různá poselství. Existují poselství zcela zjevná a také existují poselství skrytá a záleží jen na nás, odhalíme-li tyto jednotlivé střípečky barevné mozaiky světa. Jednotlivá poselství můžeme odhalit v poezii, v sochařství, v hudbě, ve výtvarném umění a vůbec v jakémkoliv jiném druhu umění. Různá poselství můžeme spatřit vlastně všude. Ne každý dokáže jednotlivá poselství dešifrovat a interpretovat správným způsobem. Záleží od naší vnímavosti a od schopnosti porozumět jim. Minulý týden jsem se zamýšlel nad tím, jak mi život v poslední době připadá takový nějaký všední a hledal jsem odpověď na mou otázku, proč tomu tak je a jak mám z této všednosti uniknout. Asi po týdnu jsem se díval na jeden zajímavý film Angels in America, kde jsem uslyšel tato slova:
Když si myslíme, že jsme unikli nesnesitelné všednosti a lživosti našeho života,jde vlastně o tutéž všednost a faleš uspořádanou tak, že se zdá nová a pravdivá. Tato slova mi ukázala, že je zbytečné utíkat před všedností života, protože problém není ve všednosti jako takové, ale ten hlavní důvod, proč každodenní všednost našich dnů pociťujeme je to, že jsme ztratili v sobě schopnost jít do hloubky. Zůstáváme na povrchu a tím vlastně vytváříme všednost, všednost našich jednotlivých okamžiků, všednost našeho krátkého života. Takže, mou radu na otázku, jak uniknout všednosti je, objevit hloubku v povrchnosti a až ji objevíme, povrchnost se rozplyne, protože tam, kde je hloubka, nemůže být nic povrchního. Tam, kde je hloubka, je i nevšednost a v nevšednosti ojedinělost. Aspoň tak to vidím já.
