Tolik bych Vám toho chtěl říct, ale někdy mám pocit, že slova bývají jen příčinou mnohých nedorozumění. Cokoliv napíšu, je chápáno jinak než jsem zamýšlel. Každý má slova chápe na základě vlastního duchovního zrání. Ale i přesto budu dál psát, protože sdělovat své myšlenky je krásné. Je to komunikace mezi mnou a Vámi. Vy mně neznáte a já neznám Vás a přesto k Vám hovořím, protože mám tu potřebu k Vám promlouvat. Sdělovat Vám své pocity, svá jemná chvění, své radosti, i své bolesti. Mám potřebu s Vámi tančit, někdy Vám protiřečit, jindy zas s Vámi souznit. Každopádně si Vás vážím, protože díky Vám mohu růst a vyvíjet se, vzkvétat. Když se mnou diskutujete, pomáháte mi vidět určité věci z jiných úhlů pohledu a to je pro mne velmi cenné. Já se Vás dotýkám svými slovy a Vy se dotýkáte mě. Je to vzájemné. Jednoho dne však přijde okamžik, kdy už nebudu mít potřebu cokoliv říkat, jen ticho bude mým jménem, jen ticho bude promlouvat a já jen tiše naslouchat spolu s Vámi.
