Ve svém osamění nejsi nikdy sama. Někdy, v tichu noci, slyším Tvé slzy stékat po tváři. Tiché jsou slzy, které stékají... Jakoby Tě někdy bolelo srdíčko, jakoby Tě někdy bolela láska. Co způsobuje, že slzy stékají a hladí tvář? Co způsobuje, že se duše chvěje? V samé hlubině svého Bytí jsi šťastná a přesto občas pozoruji Tvé slzy v mé vlastní duši. Pláčeš, protože miluješ. Tvé slzy jsou čisté a průzračné jako kapičky rosy. Stékají pokaždé, když se duše chvěje. Miluji Tě, miluji Tě láskou ducha. Taková láska je nejčistší. A tak je to dobré. Znám Tě, protože i mě někdy bolí srdíčko. I mě občas bolí láska a krása. Ale musí to tak být, protože vše co Je, je dobré. I já občas pláču, i mou tvář někdy hladí slzy. Znám tu bolest, tak jako ji znáš i Ty. Snad zmizí ve chvíli konečného prozření. Nechť tento den přijde co nejdříve a nechť láska zvítězí. Láska – jediná Jsoucnost a blaženost; Láska a srdce se opět chvěje a tančí, létá a vznáší se...LÁSKA... nemám slov... pláču a směji se zároveň. Samotné slovo rozechvívá mou duši. Nechci nic, jen Lásku. Vše ostatní je prach a popel, vše ostatní se ztratí v tichém zapomnění. Jen Láska je skutečná, jediná a věčná... Ona jediná Tě najde v Tvém osamění.
