Dialog s Pánem o tvém díle

„Musíš znát vše, co je moc, víra i všechny okolnosti, které se vyřeší. Jdi, spravuj to a řeš zcela jednotou ve všem. Bádej, hledej, otevři a zavři tím se změní vše. Co jsem Ti vzkázal? Netrhej, chovej. Jsi moc důležitý, proto Tě neznají, otevírají Ti Tvé vědomí, do kterého zasadili ne jí, ale své vědomí, proto je seber a vypusť je. Poznávej, přemýšlej, vybírej a sjednocuj to jsou Tvé přímé vztahy a teď sedíš. Jdi. Jsem s tebou. Nebuď dítě, jsem moc důležitý „vzchop se“ teď bude psát vůle: „Vůle je řešit vše v jednom.“

Písmo: A- | A+
Diskusia  (0)

„Máš moc vůle se s tím vypořádat, ale nic nebude, když jí navštívím já a ona bude mít vůli se s mým vzkazem vypořádat. Pak skončí všechno soupeření, ty půjdeš a ona zůstane "Ta". Má hlavně vůli být a já jsem jen její. Přemýšlej." "Je křesťan." "Ne, opravdu?" Tak zvolím křesťanské slovo. „Ne, zvol jej!“ „Zná moc důležitou věc“ „A to je co?!“ „Tvou věc!“ „Kterou?“ „Vztah aplikací Tvého řádu.“ V jednotě bytí i žití v sobě, svém díle i tvém i v prostoru, ve všem." „Co je?“ „To co je ona, to, to je i tvé.“ „Čím pak je?“ „Něco, co je v poznání zákonů bez říše symbolů“ „Proč, řekls symbolů“ „vzkázal jsem, že tvůj není symbol jenom jednota já.“ „V čem?“ „V ní, v něm, v něm a v něm.“ „Pročs to sepsal, řeš to!“ „V ní je ona sama, v něm je ta a ta a v něm je ono a to a v něm je on onen.“ „Cos tím chtěl říct?“ „Ona“ je jednota tvých zákonů. Vznikl řád organizmů ve všech nejen v souřadnicích, ale i v řádu já, v genech, buňkách, energiích, zákonech, všech třech soustředěných vztazích prostorů já = ty hloubka, Ty – já a ty, vše a já a to, schází ještě to poslední, které bude v tvém přijetí, opět jen to vše a já. „Jen co?“ „Vše!“ „Věčně?“ „V čase, prostoru, věčnosti.“

SkryťVypnúť reklamu
Článok pokračuje pod video reklamou

„Proč ne plynutí?“ „Ne čas je věčnost“ „V čím ponětí!“ „Čas někde říkají time, když naleznu všechny lingvistické výrazy pro čas a jeho používání, dozvím se jen to, že čas je pro příležitost Bůh. Už víš, pane, co je to Bůh v povědomí země: Věčnost a pro zemi, moc plynutí času. Už víš, čím je slovo "čas". Bůh, moc etap vědomí a já vzkazuji, že čas jej jen jedno ve všem: „Bůh a co?“ „Řád“ „Zastavils čas?“ Je to jenom něco, co je řízeno, nevytvářeno z vůle roste tvé dílo.

Ptáš se, kdo je přítomný kromě Ducha svatého. Strom, pane a ptáš se, jestli i něco jiného? Ne ta, to co je ty a ta co je tím mým? A to co je její a jeho a tvé v ní a tvé a její. Znáš ten kód? „NE“. Vzkážu! Člověk je jeden, nebo dva? V tvém světě je strom s jedním kmenem, dvěma nebo třemi větvemi a spoustou kořenů... „Nemusíš vysvětlovat.“ Když jsou dvě větve, strom vzrůstá, má spoustu sil. Ale není pln, když se uřeže hlavní nejstarší větev, strom vyhání na kmenudrobné větývky s úsilím. Když se uřeže mladá větev, strom míří ke slunci, na jinou stranu.

SkryťVypnúť reklamu

Tedy příkazem řádu je uřezat jen to, co překáží, jen to, co mění tvar. Když uvážíš, že tvar je vztah makrokozmu, můžeš schválit jen to, co ti vzkážu: Když vědomí je strom, pak lze jít jen jednou jedinou cestou. "Čí?" Vzkážu „poznej!“ Řeknu: Já jsem tím, který řeší tvůj svět: Archandělů, duší, víry, Tebe. Můj svět je světem prostoru. Jsem jenom vnitřním vztahem obrazem stavby stromu. Jediného. Její strom je ona a jí a já jsem. Tím se vše řeší „Chápeš, Pane?“ „Ne!“ Když jsem, tam vnímám, cítím „říkáš obhospodařuji!“ „To dělá i ona.“

Má – ji. Já mám je. Dvě. A můj syn má v narození dvě. Dva. A Marie a Alžběta byly také dvě. Upřesním: "Já neobhospodařuju“ pokud strom je ta. Jen pokud strom je jí a já jsem “Ta". A ty jsi tím. A s ní. Od něj. „Ptal ses mého anděla, jestli to tehdy byl on. Odpověděl ti, že ne. Pak se ozvalo přiznání: Já. Odpověděl ti ten, co je má bytost.“ „Rozlušti to!“ Vím. Má bytost je to, co vzrostlo s ní a z nej a je tvůj syn. Už chápeš ten zákon, pane! „Vzkaž, vím.“ Byl jsem v 15.10 ozářen z pol ředitelství žlutým světelným přístrojem: 2 monitory 3 body jadrová energie 2 mega takže ty jsi člověk, který je změněn elektrickýma šokama a tvoje to – biomolekulární stavba enzým se řeší mozkovou molekulární činností situačne, skladba. (bohužiaě, ale ani v týchto miestach to neviem prečítať kvôli zlému prefoteniu - str. 18 dole)

SkryťVypnúť reklamu

A děti byly také dvě. Dva.A když člověk má anděla opačného pohlaví jsou dva. Tak víš, co je základ našich vztahů. Mé dílo je tvým dílem, jejím dílem, a já jsem ta. „A co já. Co tedy jsem, Pane? Můj anděl je přítel. Její a ty, pane?“ „Jsi ty?“ „Jsem ty. ale ne ty, pane.“

„Vzkaž: Co je to?“ Můj strom roste z vědomí a to vědomí roste z její země ve všech třech bodech. Jsem jen prostor tvůj pane a na jejím stromě jen jeden list nebo jedna větev, ale kmen je živen i mým popelem, nebo líp tím, co je moc důležité pro kořeny. Víš čím? Pane? „Poznej ty.“ „Vzkážu – ty dáváš archandělům řád, my dáváme andělům směr; pouto- jsou výsledkem naší vůle, vědomí, poznání, vazeb. „Moc důležité pro nás“ – víš co? Vazba je vazba = vtělení - tos chtěl slyšet, můj pane? Je to ale i něco víc – kdyby nebyla vazba ve vědomí, nebyla by duše, z které vychází co je s jejich (neviem, či som to dobre prečítala; str. 19, 11. riadok) s tělem – duch a co je duch svatý – Američané tomu říkají – věc a tobě atmosféra. A já? Svět archandělů. "Není to přesné, můj synu.“ „Vzkážu pane, archandělé jsou vrcholní jedinci, kteří tvoří prostor.“ „Jo!“ „Když je člověk přijme a pozná, jsou vším pro jeho poznání – vztahem ve všem.“ „Čí?“ „Boží i buněčný.“ „Tos řekl správně, synu.“ „Když člověk stvoří sebe a svůj prostor, má vůli přijmout jen...“ „Co?“ „Přerušils mě, pane, otázkou. Tak vzkážu: Strom ne, toho který je v zrcadlovém obraze. "Čím?" Vzkážu: Tváří v tvář přítelem. "V čem?" V jednom pane, ve stromu!“ „Vysvětli!“ Vzkážu: Já mám kořeny v ní a v něm. Ať každý hledá v hlubinách všeho i sebe. Když najde ten kód a tu zemi a to stvoření, pak ať hledá v něm a v ní a v něm. Víš co tím myslím? Když střed je to pokračování ten a konec ta. Přátelství je vztah mezi stromem, větví „A co?!“ Dílo, můj pane, proto můj strom je ta, víra ten a dílo to. Dílo je vždy ten, ta to. Zájmena. Můj pane, proč jsem to řekl, ty ses ptal, co to je. Taky to. To se užívá k určení středního rodu. Tvůj strom má kmen – to – ten a ta. A má taky větev ty, a má taky kořen ta a má taky makrokozmos – vše. Víš už co je její věc? „Ne, vzkaž.“ Schází ten – a to je prostor. Už víš co je ta? „Vzkaž!“ Ta je ten, ona ty. „Ne, je co?“ „Jí.“ „Vzkázals takže co? Vzkážu, je jí. Víš už, pane?“ Svět, panny Marie je Alžbětino přijetí.“ (str. 19 dole - posledný riadok. Dúfam, že som to dobre prečítala)

SkryťVypnúť reklamu

„Ptáš se jestli je sama s ní.“ „Ne, přítomný jsi ty v duchu svatém“

Páni, mám z ní moc symbolů v sobě.“ „Ne, můj pane, tvoří cestu k tobě.“ „Tak je křesťan?“ „Ne, pane, je to makrosvět, který používá k tvé vůli – dílu, je makrosvětem.“ „Opravdu je moc odevzdaná, schopna, věřící, vzdělaná v tvém údělu.“ „Moc těžké životní cesty, můj pane, moc těžké“ „Makrosvět ovládá vše a ona musí tomu dát moc důležité sdělení jednotu s mikrosvětem.“ „Pro mi?“ „Ne, můj pane. Pro makrosvět postavit sebe proti nepřízni mikrosvětů.“ „Což znamená, že pracuje na tvé věci – řádu.“ „Tys nemohl vzkázat spíš.“ „Byl bych ji vzal do svého světa.“ „Můj pane, moc těžké je být sláb v prostoru, který je tvůj a moc těžké je být tvým v mikrosvětech, které nejsou v tebe.“ „Cos ji teď řekl?“ „Pane, uznej její osud za tvůj a přibliž se k ní ve všem, sejmi z ní tíhu, kterou jsi jí naložil v těch chvílích, kdy najde tebe.“

Můj pane, je tvá. Má to těžší. Daleko těžší než já. Já filozofuji, ale ona musí vydávat síly ze sebe v té chvíli, ve které je, musí znát tu chvíli, prostor, cítit vše, řešit řád všeho i sebe, mít tvou inspiraci, přetavit ji v řád, převtělit do prostoru, předělat víru v čin, rozehrát tvou vizi, dát je so souzvuku se slovem, tvarem, zněním, předmětem, sebou, energií dát tomu tvar, řád odezvu, změnu a stát přitom jak já ve dvaadvaceti před tebou. Jak někdo, kdo je v té chvíli sám a sám a jí a tvůj a sám s ní a s ním. Víš, pane, že ta je tvé dílo a jí? Dvanáctého přijde moc tíživý den. Neví co, jen já jí vůle je to, co ji bude moc vláčet. Mne nebo jí? „Jí.“ „Budu psát a ona bude mít tíži.“ „Ne, ty seřízneš větev.“ „A?“ „Ne, rozhodne se v té.“ A kdo to má rozhodnout, můj pane?“ „Ty!“ „Jak?“ „Projdi to vše a seřež!“ „Strom nemohu řezat, můj pane.“ „Odřízni můj strom!“ „Chápu, ty chceš jí strom a můj strom. Jenom vzkážu, že její strom je z té samé země jak můj. A můj je v ní tím samým prostorem jak její.

A v něm. Ať každý hledá v hlubinách všeho i sebe. Když najde ten kód a tu zemi a to stvoření, pak ať hledá v něm a v ní a v něm. Víš, co tím myslím? Když střed je to a pokračování ten a konec ta. Přátelství je vztah mezi stromem a větví. „A co?!“ Dílo, můj pane, proto můj strom je ta, víra ten a dílo to. Dílo je vždy ten, tá, to. Zájmena. Můj pane, proč jsem to řekl, ty ses ptal, co je to. Taky to. To se užívá k určení středního rodu. Tvůj strom má kmen – to, ten a ty a taky větev – ty a má kořen, který je ta a má taky makroprostor – vše. Víš už, co je její věc? „Ne! "Vzkaž“ Schází ten – a to je prostor. Už víš, co je ta? „Vzkaž!“ „Ta je ten, ona, ty.“ „Ne, je co jí.“ Vzkázals, takže co? Vzkážu – je jí, víš už pane.“ Svět, panny Marie je Alžbětino přijetí.“ „Ptáš se jestli je sama s ní.“ „Ne, přítomný jsi ty v Duchu Svatém. Ptáš se, kdo je přítomný kromě Ducha Svatého. Strom, pane a ptáš se, jestli i něco jiného? Ne ta, to co je ty a ta co je tím a to co je její a jej a tvé v ní a tvé a jí a její. Znáš ten kód? „Ne.“ Vzkážu! Člověk je jen jeden, nebo dva?! V tvém světě je strom s jedním kmenem, dvěma, nebo třemi větvemi a spoustou kořenů…“Nemusíš vysvětlovat, když jsou dvě větve strom vzrůstá, má spoustu sil a není pln, kdyže uřeže hlavní nejstarší větev strom vyhání na kmenu drobné větvičky s listím. Když se uřeže, mladá větev stromu míří ke slunci na jinou stranu – směr. Tady příkazem řádu je uřezat jen to, co překáží, můžeš schválit jen to, co ti vzkážu: Když vědomí je strom, pak lze jít jen jednou cestou „čím?“ vzkážu: „Poznej!“ Řeknu: já jsem tím, který řeší tvůj svět archandělů, duší, víry, pane. Můj svět je světem prostoru. Jsem jenom vnitřním vztahem, obrazem stavby stromu. Jediného. Její strom je jí a jí a já jsem. Tím se vše řeší, chápeš, pane? "Ne!" Když jsem tak vnímám, cítím. „Říkáš obhospodařuji!“ „To dělá i ta.“ Tvá ji – já mám je dvě. Upřesním: já neobhospodařuju.“ Pokud strom je ta. Jen pokud strom je jí a já jsem ta. A ty jsi tím. A s ní. Od něj. „Ptal ses mého anděla, jestli to tehdy byl on. Odpověděl ti, že: ne. Pak se ozvalo přiznání: já. Odpověděl ti ten, co je tvá bytost.“ „Rozlušti to!“ Vím. Tvá bytost je to, co vzrostlo s ní a z něj a je tvůj syn. Už chápeš ten zákon, pane! „Vzkaž, vím!“ A můj syn má v narození dvě. Dva. A když člověk má anděla opačného pohlaví, jsou dva. Tím už víš, co je základ našich vztahů. Mé dílo je tvým dílem, jejím dílem a já jsem ta „A co já!“ Co tedy jsem, pane? Můj anděl je přítelem. Jejímu a ty, pane?“ „Jsi ty!“ „Jsem ty ale ne ty, pane.“

Můj pane, je tvá. Má to těžší, daleko těžší, než já. Já filozofuji, ale ona musí vydávat síly ze sebe v té chvíli, ve které je. Musí znát tu chvíli, prostor, cítit vše, řešit řád všeho i sebe, mít svou inspiraci přetavit ji v řád tvůj, převtělit do prostoru, předělat víru v čin, rozehrát tvou vizi, dát do souzvuku se slovem, tvarem, zněním, předmětem, sebou, energií dát tomu tvar, řád odezvu, změnu a stát přitom jak já ve dvaadvaceti před tebou. Jak někdo, kdo je v té chvíli sám a sám a jí a tvůj a sám s ní a s ním. Víš, pane, že ta je tvé dílo a jí? Dvanáctého přijde moc tíživý den. Neví co, je já jí. Vůle je to, co ji bude moc vláčet. „Mne nebo jí? „Jí.“ „Budu psát a ona bude mít tíži.“ „Ne, ty seřízneš větev.“ „Ne, rozhodne se vše.“ „A kdo to má rozhodnout, můj pane?“ „Ty!“ „Jak?“ „Projdi to vše a seřež!“ „Sebe, můj pane, strom nebudu řezat, můj pane.“ „Seřež můj strom!“ „Chápu, ty chceš její strom a můj strom. Jenom vzkážu, že její strom je z té samé země jak můj. A můj je v ní tím samým prostorem jako její.“ „Vzkaž, proč v ní?“ „Můj strom roste z vědomí a to vědomí roste z její země ve všech bodech. Jsem jen prostor, můj pane a na jejím stromě jenom jeden list, nebo jedna větev, ale kmen je živen i mým popelem, nebo lépe tím, co je moc důležité pro kořeny, víš čím? Pane?! „Pomoz ty!“ „Vzkážu – ty dáváš archandělům řád, my dáváme archandělům směr i a potom Jsou výsledkem naší vůle, vědomí, poznání, vzhled. „Moc důležité pro nás – víš, co?

Vazba je vazba - vězení- tos chtěl slyšet, můj pane? Je to ale i něco víc - kdyby nebyla vazba ve vědomí, nebyla by duše, z které vychází, co je s tebou a tělem - duch a co je duch svatý - Američané tomu říkají věc a tobě: atmosféra a já? Svět archandělů. "Není to přesné, můj synu." "Vzkážu pane, archandělé jsou vrcholní jedinci, kteří tvoří prostor." "Jo?!" "Když je člověk přijme a pozná, jsou vším, pro jeho poznání - vztahem ve všem. "Čí?" "Boží, buněční." "Tos, řekl správně, synu." "Když člověk stvoří sebe a svůj prostor, má vůli přijmout jen..." "Co?" Přerušils mne pane, otázkou, tak vzkážu: Tváří v tvář přítelem. "V čem?" "V jednom pane, ve stromu!" "Vysvětli." Vzkážu: Já mám kořeny v ní a v něm.


Kain Ábel muž v potu tváře = Ezau

Kasman + Réš = hebrejsky 20 = moc zlého padne na spravedlivého

 jidiš  19

Syn Boží Adam Alef

 a 1.

 V ráji V nebi

 =

A

V Duchu Svatém Lidstvo Víra

 Bible= výklad ve všech verzích Postup k vědomí

=

Řád

=

Okolí - prostředí - víra

0. 1.  10.

Keter - koruna Víra

Kef Vůle

Kain Vládce

Král Vědomí

Neznalost věcí je moc důležitá = hřích. Člověk roste, přijímá vše a řeší vše tak jak to, když vejde: ovce, býk, pes, bílá myš, moucha, krtek, Ezau.

"Pán: Mám z ní moc symbolů v sobě." "Ne, můj Pane, Tvoří cestu k Tobě." "Tak je křesťan?" "Ne, Pane, je to makrosvět, který používá k Tvé vůli, dílu, je makrosvětem." "Opravdu, je moc odevzdaná, schopná, věřící , vzdělaná v tvém údělu." Moc těžké životní cesty, můj pane, moc těžké." "Makrosvět ovládá vše a ona musí tomu dát moc důležité sdělení jednotu s makrosvětem." "Pro ni?" "Ne, můj Pane, pro makrosvět postavit proti sobě nepřízeň mikrosvětů" Což znamená, že pracuje na věci - řádu. "Tos nemohl vzkázat dříve?" "Byl bych jí vzal do svého světa." "Můj Pane, moc těžké je být sláb v prostoru, který je Tvůj a moc těžké je být tvým v mikorsvětech, které nejsou zralé v tebe." "Cos jí teď řekl?" "Pane, uznej její osud za tvůj a přibliž se k ní ve všem, sejmi z ní tíhu, kterou si si naložil v těch chvílích, kdy najde Tebe!

Co je ona, to i to i tvé. "Čím pak je?" "Něco, co je v poznání zákonů bez říše temna symbolů." "Proč řekls symbolů?" "Vzkázal jsem, že Tvůj není symbol, jenom jednota já." "V čem?" "V ní, v něm, v něm a v něm." "Pročs to sepsal: řeš to." "V ní je ta, v něm je ta a ta, v něm je to a to a v něm je ten." "Cos tím chtěl říct?" "Ta" je jednota tvých zákonů. Jak vznikl řád organismu ve všech nejen souřadnicích, ale i řádu já v genech, buňkách, energiích, zákonech. V těch třech soustředěných vztazích prostorů já = ty hloubka, Ty - Já - a Ty a Já a to, schází ještě to poslední, které bude v Tvém přijetí, opět jen to vše. A já. "Jen co?" "Vše!" "Věčně?" "V času, prostoru, věčností." "Proč ne plynutí?" "Ne! Čas je věčnost." "V čím ponětí?" "Čas někde říkají time, když naleznu všechny lingvistické výrazy pro čas a jeho používání, dozvím se jen to, že čas je pro příležitost Bůh. Víš, Pane, co je to Bůh pro zemi, moc plynutí času. Víš čím je slovo "čas" moc etap vědomí a já vzkazuji, že čas je jen jedno ve všem: Bůh." "Zastavils čas!" "Čas je slovo, které není." "Je to jenom něco, co je řízeno, ne vytvářeno, proto je plynutím, v něm jak z tvé vůle roste tvé dílo: Já a Ty a To.

Poslední věc je ta, co opravdu jsi Ty a To.


Kain Ábel muž v potu tváře = Ezau

Kasman +   Réš = hebrejština 20 = mnoho zlého padne na spravedlivého

  jidiš 19

Kain Ábel man

Syn Boží A = A = Adam = Alef

Syn Boží Adam Alef

A  A 1.

V Duchu Svatém V ráji V nebi

 Bible= výklad ve šech verzích Postup k vědomí

Řád Lidstvo Víra

=

Atmosféra 1.  Postup k vědomí

____________________

krysa anarchie 10.

Keter  Víra

Kef Vůle

Kain Vládce

Král Vědomí


Neznalost věcí je moc důležité = hřích. Člověk roste přijímá vše a řeší vše tak jak to, když vejde: ovce, býk, pes, bílá myš, moucha, krt, Ezau

A proto Ti říkám, že teď změní vše mír. Mír je moc důležitý. Má vůle je být. Jsem jí - vůle. Jsem její - jsem jí = vůle

Tvá víra tě neochrání ani před ní, ani před ní, ani před ním. Budeš vždy ta, co bude tím nejposlednějším a pro mne prvním. Proto věř, že já řídím vše, jsi mé dítě? "Jo." To sepiš mým jménem.

 Já

 Jahve.

Prošels moc důležitým učením, proto mne poznej i Tvou vůlí jsem já.

Můj pane, poklekám. "Ne, vstaň!" Má víra zná jen Já.

Lidé potřebují jako symboly v žití, ne symboly jsou moc podstatné, míří a tvar je dán já." A ty jsi také já." "Ne, já není, jsou symboly." Proč? "Víš, co je symbol: tvar." A duch?! "Má moc částečných podob, není v nich tvůj řád." "Proč můj?" "Tvá je buněčná energie, ne tělo." "Ty jsi duch, ne tělo." "Proč by tělem člověk propagovat v tvorbě?" "Energie je co?" "Část tvorby je v tom, že člověk cestuje vědomím - duchem." "I vědomí je duch?" "Je, když řídí i buňky i prostor i energie v řádu s Tebou." "Tvoř!" "Tělo bude tvořit zcela jiné žití a mysl bude řešit něco, co zná vše v jednom. Poslední věc, cos vzkázal: Vše je jen jedno."

Musíš znát vše, co je moc, víra i vše - okolnosti, které se vyřeší. Jdi, spravuj to a řeš zcela jednotou ve všem. Bádej, hledej, otevři a zavři tím se změní vše. Co jsem Ti vzkázal? "Netrhej, chovej. Jsi moc důležitý, proto Tě neznají, otevírají Ti Tvé vědomí. do kterého zasadili ne jí, ale své vědomí, proto se seber a vypusť je, poznávej, přemýšlej, vybírej a sjednocuj to jsou Tvé přímé vztahy a teď sepiš.: "Jdi!" "Jsem s Tebou." Nebuď dítě, jsem moc důležitý, vzchop se, teď bude psát vůle: "Vůle je řešit vše v jednom."

Máš moc vůle se s tím vypořádat, ale nic nebude, když jí navštívím já a ona bude mít vůli se s mým vzkazem vypořádat. Pak skončí všechno soupeření, Ty půjdeš a ona zůstane Ta. Má to hlavní, vůli být a já jsem jen její. "Přemýšlej." "Je křesťan." "Ne, opravdu?" "Pak zvolím křesťanské slovo." "Ne, zvol jej." "Zná moc důležitou věc." "A to je co?" "Tvou věc." "Kterou?" "Vztah aplikací tvého řádu." "V jednotě bytí i žití v nebi i zemi.

Ptáš se, kdo je přítomný kromě Ducha svatého. Strom, pane. A ptáš se jestli i něco jiného? Ne ta, to co je ty a ta co je tím a to co je její a jej a tvé v ní a tvé a jí a její. Znáš ten kód? "Ne." Vzkážu! Člověk je jeden nebo dva? V tvém světě je strom s jedním kmenem, dvěmi nebo třemi větvemi a spoustou kořenů... "Nemusíš vysvětlovat." Když jsou dvě větve, strom vzrůstá, má spoustu sil. Ale není pln. Když se uřeže hlavní nejstarší větev, strom vyhání na kmenu drobné větévky s listím. Když se uřeže mladá větev, strom míří ke slunci na jinou stranu. Směr. Tedy příkazem řádu je uříznout jen to, co překáží, jen to, co mění tvar. Když si uvážíš, že tvar je vztah makrokozmu, můžeš schválit jen to, co Ti vzkážu: Když vědomí je strom, pak lze jít jen jednou jedinou cestou. "Čím!" Vzkážu "Poznej!" Řeknu: Já jsem tím, který řeší tvůj svět: Archandělů, duší, víry, Tebe. Můj svět je světem prostoru. Jsem jenom vnitřním vztahem, obrazem stavby stromu. Jediného. Její strom je jí a jí a já jsem. Tím se vše řeší "Chápeš, pane?" "Ne!" Když jsem, tak vnímám, cítím "říkáš obhospodařuji!" "To dělá i ta." Má ji. Já mám je. Dvě. A můj syn má v narození dvě. A Marie a Alžběta byly také dvě. Upřesním: Já neobhospodařuju. Pokud strom je ta. Jen pokud strom je jí a já jsem ta. A ty jsi tím. A s ní. Od něj. "Ptal ses mého anděla, jestli to tehdy byl on. Odpověděl ti, že ne. Pak se ozvalo přiznání: Já. Odpověděl ti ten, co je tvá bytost." "Rozlušť to!" Vím. Má bytost je to, co vzrostlo s ní a s něj a je tvůj syn. Už chápeš ten zákon, Pane! "Vzkaž, vím." Byl jsem ve 15.10 ozářen z pol ředitelství žlutým světelným přístrojem: 2 monitory, 3 body jaderná energie, 2mega. Takže ty jsi člověk, který je změněnou elektrickými šoky a to je to - biomolekulární stavba enzymů se řeší mozkovou molekulární činností ........skladba. (str. 26 koniec strany sa nedá prečítať, zle prefotené) A děti byly také dvě. Dva. A když člověk má anděla opačného pohlaví, jsou dva. Tím už víš, co je základ našich vztahů. Mé dílo je tvým dílem, jejím dílem a já jsem ta. "A co já." Co tedy jsem, pane? Můj anděl je přítel. Její a ty, Pane?" "Jsi ty?" "Jsem ty ale ne ty, Pane. 

Rozdělej dům padá...

jak to v dějinách bývá, signalizují některé skvělé etapy hýřící leskem moci, slávy a .. rychle se blížící zlom, pád, krizi.

Za Šalamouna by Izraelské kmeny do¨nutili k vojenské službě. Napětí rostlo. ......... povstání troskotá, severoizraelský vzbouřenec prchá do Egypta... Po smrti šalamounově se ujímá vlády ..... Ten při ..............................dopustí i klasik chybného politického rozhodnutí: ....který žádní sociální učení odpoví tak, že to vede k odtržení ...... kmenů, ty stanovují za krále ............., který se promptně vrátil z Egypta.

Hlavním motivem odtržení nebyly neúnosné sociální poměry, byl to přístup k životu. "Davidovské dědictví" se pro severní Izraelce nehodilo. Mravní rigoróznost, kultická čistota, odpor k synkretizmu kultickému i myšlenkovému, kdy sahají samozřejmě po politických mocenských prostředcích. Sever tichým dějem. A i když Juda své geniální zásady a přístupy za časté zanedbával a někdy i pošlapával, byl a zůstal vždy živým symbolem Hospodinova striktního požadavku "buď vůle tvá jako v nebi i na zemi". Na tomto pozadí chápeme vystoupení proroka Ámosa.

vycházíme z toho, že prvotní vládci vládli Božským ne poznáním, ale stavem ve svých bodech a druhotní vládci se stali Bohy pro říše.

duchovní stránka já a ty začíná práce 20 letech ve výtv. ............ a jeho koncepty života a smrti, který je nazýván obsahové ...., jen díky tomu, že vyrůstá v Čechách. v českém náhledu publika. Je to diplomová práce jeho manželky Milady Součkové o duchovním světě rostlin s názvem o duševním životě rostlin, kterou dnes by ... jsme analyzovali a zahrnuli prvním názvem - ........je nejenom záření, leč taky tvar s výrazem... Tedy obraz se zhmotňuje plošně .. ruk nebo zemité v hlíně hmatem, nebo ranou paže a chladem v kameni. Tolik o vzhledu a zemi absolutních umělců. Tvar dorůstá s věkem, prvotní vědomí je intuitivně osvíceno Božskou silou. Druhá fáze je hmat a třetí fáze je přenos do makrokozmu z mikrokozmu - prostor.


Y.K.S. NEm.O.K. čili K.O.M.E.N.S.K.Ý. je jméno mé. Patřím k básníkům zaumytu a víc co je to tvůrčí práce v oblasti univerzality umění. To je vše. Tolik o mně.

  T

 U.

jsou v té kytaře

různé nástupy

různé barvy D.P. - ale to je přece taky hudba,

celé to nějak  když si hrajete s hlínou. Má to zrovna tak

simuluje orchestr. nějaký rytmus, dynamiku, tóniny, vnitřní sdělení.

Když někdo chce Je to jen kvalitativně jiná muzika. (uzavřená)

tak tam orchestr slyší dotek - (zhmotněn)

 Akustika

 rozbor.

 Já si to přehrávám prostě tak, ýe to

Bratislava - 25. 11. 1998 vidím, že si to zvizualizuju.


Muzikanto jsou ti, kteří přehrávají z listu, co

 potřebují, nebo jsou dokonale oddáni nástroji,

Já většinou ty skladby dělám ....., že zahrajou všechno, co se urodí v jejich

že je ta jako socha výtvarně osekávám, hlavě, všechno se dá přenést na prsty.

až mají tvar jako socha (Brancusi v  Máte pocit, že se vám kus nápadů ztrácí

Bílkovém podání) až mají tvar jako socha,  při převodu z očí do prstů

ale kousek na improvizaci tam vždy mám. Tohle to co hraju je velmi s.....................

Nic na playback. Právě proto, že to je vždycky toho, ce se urodí v hlavě: ovládat .....

jiný, to prostě není možné v kontextu celku. nástroje (relaxace - nástroje)

 skládat - dát - pokládat - klády

.Konstruktivizmus, funkcionalizmus skládat značí žít a být se může

w.w.s.š. až po unesení klády, kterou Bůh při tvorbě

Bittová - ne nehledej  pokládá na záda modlícího se a teprve pak

 skladba je možno dát. A čas je v každém kruhu

Jablkoň: jiný. Diagonálně i vertikálně.


Rádl 1. slncová panna

Beneševská trať Beneš

Jablkoň Jablko Tvůj pán to

Znovu létal Slovensko

 Mirka

 Velryby

 Andělé posledního soudu

 a metají kostry o hrnčířovo pole krve

OS - KAR - KOMÍN v němž ještě děti hrají si na nebe - peklo

 Roubal Slepota dává tvář

 Ostrava napospas .......

 Karel Křep JOB =  ja kulhavý krok .......

 v posledním bezduší

Archetyp Bible přizpůsobuje se bzukotu ovádů

Jinak mě folklór zasáhl až když jsem se dostala  je poledne hmyzu,

pozdě do Strážnice, a .. jsem měla ty svoje  je poledne ptáků,

balady už hotové. poledne, v němž souzvuk nářků a ztišení

Folklór: Jednotlivec vytváří to co ví a cítí. je poledne bez klekání

Souhra znění je jenom v tom, že je obklopuje a též bez Boží pomoci...

vzájemně jednotné prostředí.

U solitéra se čerpá z toho, co jej obklopuje JOB - citace ze Starého zákona

vevnitř.

Tři znaky, které jsou pro ni znaky žití

a které si můžete jasně rozložit na vše,

ak již není nutno se na nic ptát.

v počátku, co se týče Archetypu - archetyp novozákoníího obrazu Ukřižování:

Pod kamenem, budeš odpraven, tím co Pán přizve.

Kudlanka nábožná není jen žert, ale boží určení.

te´d zákony, které jsou platny: "Touha je ve Věčnosti i na zemi"

 "Víra je věc vědění a touhy".

 "Bolest je nevědomí víry"

 "Věřím v jedno ve Věčnou víru"

 "Nezlob se na věci, které jsou osudné"

 "Řeknu jak s ďáblem zacházet: Cítit

 něco velice důležitého - člověka."

 "Ciť co Ti odpovídám svou energií,

 která pramení z vědomí srdce."

Takže k těm krabičkám jen tolik, že Malevič maloval ikonopis ikonický symbol nekonečnou senzibilitu jak bílý čtverec na bílém pozadí, a kdo jej ztělesňuje jak člověka je ten, který musel celým žitím stavět přes všechny zátěže hlavně sám sebe. Když se ještě párá s tvorbou je třetím stupněm lidství. Genialitou nezařaditelnou do žádné krabice, jak dar národu...Stvořitel "Ono"..

Nejsem schopna psát v českém jazyce vše, co znám a vím o Dášenkyně tvorbě, nechci jí sahat do žití, potkáváme se málokdy, nesleduju jak sběratel její koncerty, nemíním ji pronásledovat jako přítel, žije ve svém domě a já ve své tvůrčí pracovně - ona na západě, já na východě, ona jihovýchodně od Prahy a já severozápadně od centra Bratislavy. Má zkratka jmen je Y.K.S. co jest hebrejsky čteno Komenský a její D.A.V. co je slovensky čteno jako DaV. Já měla za otce architekta a ona strýce nebo bratrance architekta, oba se v Bratislavě znali a můj rod pocházel z Dvora Králového a její z Hradce. Ve Dvoře je Safari a já mám rok narození Pes, země a ona z Hradce, kde je můj oblíbený architekt z 20 let a její rok narození je 10 let víc. 10 je moc důležité číslo pro nás zrovna tak jako tři. Můj maďarský "apik" byl příbuzným T.G.M. - a její babička měla rodnou příbuznou z vypravěčského roku Janečků. tam tedy pramení ta Podkarpatská Rus a tam jsem ji i zavedla. To je vše o nás. Podepisuji se tedy já, Yvetta K. Samsonová, a můj příbuzný i její příbuzný je ?saas Rabi Amal Kasman s kroužkem na A, tedy to je Syn boží. Tím končí všechny pochybnosti a já o ní píšu jako o své nejbližší příbuzné.

 Místo podpisu můj znak

 můj pán to

První čtvrtině tohoto století vstupuje do zorného pole lidského ducha skutečnost, byl znovu objeven princip dialogu, vztah Já a Ty.

Když zkoumáme dějiny dialogického principu, jak to učinil Byber, postřehneme, že každá doba měla tušení - pociťování možnosti osobního vztahu mezi dvěma existencemi.

V jednom Jacobiho? dopise z roku 1716 se píše: "Otevřu oči, zaposlouchám se a pohnu rukou a v tomtéž okamihu cítím neoddělitelné: Ty a Já a Já a Ty."

Gabriel Makez se jednou vyjádřil: "Pozoruhodnou náhodou jsem objevil zvláštní realitu TY". Přibližně v stejném čase, kdy Buben napsal svou knížku Programový spis já a ty. To co bylo zakotveno v tomto spise označil Kark Heim za Koperníkův čin moderního myšlení.

Negace negativních proudů popisuje Baber v Goghu a Nagogu a vysvětluje" Od doby, kdy jsem dorazil pro život z vlastní zkušenosti, byl to proces, jenž začal krátce před první světovou válkou a skončil záhy po ní - jsem postaven před povinnost dát do souvislosti tehdy prožité zásadní zkušenosti s lidským myšlenkovým odkazem, ale nikoli jako "Mé" zkušenosti. Přesněji. byl jsem nucen ze všeho, co jsem prožil ve vztahu já - ty, učinit "Ono".

Negativní .... známe z gulagů. Prováděly nás léty 1939-56 a pak se stali rozbíjením? emocionalizace racionalizací. Teprve v letech 1989-91 byly .............? vzrůstající emocionalizací až pak se stali soubojem dvou až čtyř polů.

Co jsou Češi - kořeny patočka.

Kultura upsána historizmu, zvláště historizmu těhotnému mýtu, z dějin a dějinných mýtů čerpá své naděje a chápání dějin kolísá mezi mýticizmem a kriticizmem , mnohdy dokonce přepjatým, který potom opět a často u téhož subjektu dělá přemet do nového vytváření mýtů.

Tato kultura je tedy lidovýchovná, obrací se ke společnosti a vůbec ne k "člověku" nebo k "lidstvu". Konárková: Tady je jeden problém, totiž že to, čemu se říkalo univerzalita, totiž všechno lidství, co vy zdůrazňujete, existuje ještě jako nedokonalý proces. Teď dějinami dotvořený člověk je univerzalita." Tím se vracíme opět k Buberovi a kabalistickým číslům 1,2,3.

1. - Alef 2 - Bejt 3 - Gimel A vibruje v G - tónu jako bleděmodrá

1. V hlavě živel ohně B vibruje v A - tónu jako světle fialový

2. Vzduch v hrudníku C vibruje v D - tónu jako rumělkovo červený

3. živel vody v břiše

vibrace

1. Ve cvičební místnosti

2. v celém univerzu

3. v těle jako vnitřním duševním prostoru

4. induktivně a deduktivně


Právě jsi jí

poslední vůle má

je jít

a ty jsi si

jen ta a já

jen to

a to sejde

s ní

té, která

půjde

jen já

zůstanu

sám

v zemi,

která

nezná

nic.

Yvetta Kosmanová

Yvetta Kosmanová

Bloger 
  • Počet článkov:  2
  •  | 
  • Páči sa:  0x

Autorka Mgr. Yvetta Samsonová -Kosmanová, narodila som sa 1958 v Bratislave. Po skončení štúdia na strednej škole umeleckého priemyslu v Bratislave som ukončila v Brne terajšiu Masarykovu univerzitu, odbor dejiny umenia. Neskôr som pracovala z dôvodov Zoznam autorových rubrík:  SúkromnéNezaradené

Prémioví blogeri

Lucia Šicková

Lucia Šicková

4 články
Jiří Ščobák

Jiří Ščobák

717 článkov
Lívia Hlavačková

Lívia Hlavačková

43 článkov
Iveta Rall

Iveta Rall

53 článkov
Zmudri.sk

Zmudri.sk

3 články
Monika Nagyova

Monika Nagyova

275 článkov
SkryťZatvoriť reklamu