Někdy si jen tak ze zábavy kladu otázku, co asi dělají lidé, co mě anonymně míjejí. Jak žijí, nebo kde a co dělají profesně nebo ve volném čase. Zajímalo by mě, jestli to dělám jen já, nebo to mají tak i druzí. Určitě to znáte. Sedíte na lavičce v parku a kolem vás chodí lidé se psy nebo s kočárky. Nebo když na dovolené odpočíváte u bazénu nebo na pláži a pozorujete lidi kolem sebe. Nejvíc mě to baví při čekání ve frontě v potravinách. Jak jinak si v takové chvíli krátit čas. Lidé vykládají nákup na pás, a já tipuji, co budou mít asi dnes k večeři. Pravda, dle mého nákupu by to asi nepoznal nikdo.
To jsou ale všechno čistě teoretické situace, hypotézy, které se zakládají jen na mé představivosti. Nikdy se nedozvím, jaká je skutečnost. Nemám zpětnou vazbu.
Na golfu ano. Potkáte se s cizími lidmi a máte před sebou zhruba pět hodin společně stráveného času. Nabízí se otázka, co je to za lidi, jak budou hrát. Prostor pro fantazii, představivost a schopnost odhadu jak udělaný. Začíná to pozvolna. Po prvních jamkách si dokážete udělat obraz o hře spoluhráče. Pak se všichni po počáteční nervozitě uvolní a otevře se prostor na začátek konverzace. Nejdřív se dozvíte základní informace jako příslušnost ke klubu, oblíbená hřiště... časem, v druhé devítce možná dojde na děti, mazlíčky, zaměstnání nebo dovolené. Vše podle sdílnosti spoluhráče.
Často si spoluhráče zkusím zařadit už předem a pak testuji, nakolik jsem se ve svém odhadu trefila, jestli byl můj tip správný. Zatím se mi to nepovedlo 3x.
Na hřišti v Mladých Bukách se k nám připojil manželský pár. Pán byl s prominutím trochu při těle, hrál ve vytahaném triku a v šusťákových 3/4 kalhotách. Vypadal na domácího hráče, kterého místní v hospodě u piva přemluvili, aby rozšířil řady jejich členů. Chyba a kapitální. Pán byl uznávaný doktor ze známé pražské kliniky. Pardon, omlouvám se.
Druhý byl vynikající právník, kterého znám profesně. Dělal na našich obchodních smlouvách a častokrát nám moc pomohl. Byl přísný a nekompromisní. Předpokládala jsem, že jeho golfová hra bude stejná. Na lámání chleba přišlo ve chvíli, když jsme se domluvili na společné hře. Svou profesionální pověst nechal doma a na hřiště přišel nesmělý člověk, který se omlouval za každou zkaženou ránu a měl špatné svědomí z představy, že zdržuje hru. Bylo mi ho až líto. Ztratil pět míčků.
Třetí kopanec byl spíš pro pobavení a legraci. Ve Španělsku jsme před hrou potkali na hřišti známé s asi sedmiletým synkem. Šli hrát. Na recepci golfového klubu zařídili, že půjdeme spolu. Hrát měl ale jenom jejich syn, to škvrně. Na ně bylo prý moc vedro. S manželem jsem si řekli, že to dáme, malého to s jeho školní hrou stejně s námi určitě bavit nebude. A my si to pak v klidu dojdeme ve dvou. Omyl. Kluk hrál stejně jako já z dámských odpališť. Uhrál celé hřiště a jenom jednou jsem byla na odpalu delší. A to jen proto, že to ten kluk zkazil. Co k tomu dodat.
