Viete aký je rozdiel medzi politikou a kresleným filmom?
Žiadny.
Toto je môj jediný (a verím, že aj posledný) článok o politike. Aby som to zbytočne nekomplikoval, pozrite si prehľadne v grafe ako naozaj funguje politika (nielen u nás).
Čo vás prvé napadne keď sa pozeráte na tento zabehnutý „systém“?. Znamená to, že je jedno koho budem voliť? Odpoveď je – bohužiaľ ÁNO. Áno je úplne jedno ktorú farbu, názov alebo „interpreta-herca“ si vyberiete. Niekto ho vybral už dávno pred vami.
Ako hovorí Vladimír Synek. „Politické voľby nie sú v skutočnosti slobodné. Ide síce o slobodné rozhodnutie, ale z obmedzenej ponuky, ktorú nám, navyše, pripraví niekto druhý. Predstavte si, že prídete do predajne s obuvou, potrebujete pevné čižmy, ale niekto vám ponúka len dva páry šľapiek. Vy sa môžete rozhodnúť, ktoré šľapky chcete, ale čižmy nedostanete.“
Ako z toho von? Dá sa tento svet zmeniť? Posledná vec, ktorú chcem dosiahnuť (po tom ako si uvedomíte, že vám vlastne celý ten čas klamú a nemáte možnosť voľby) aby ste boli apatickí. Nemá to skončiť tým, že si nakoniec poviete (ako v poslednej dobe veľa mojich známych) „Vieš čo a mne je to jedno, všetko sú to ....“. Lebo to práve chcú dosiahnuť. Apatického voliča. Na druhej strane aj volič vehementne obraňujúci tú alebo onú politickú stranu je pre nich výhoda. Lebo si vytvára ideu, že o niečom naozaj rozhoduje. Je to dokonalý systém. Chlieb a hry.
Chýbajú nám akékoľvek spoločne zdieľané hodnoty okrem túžby po peniazoch. Vedeli ste o tom, že žijeme v krajine, kde len 17 percent ľudí vidí priamu súvislosť medzi dosiahnutým vzdelaním a kvalitou vlastného života? Žijeme v krajine, kde zo zoznamu 28 hodnôt je túžba vzdelávať sa na 25. mieste. Žijeme v krajine, kde viac ako polovica vysokoškolákov ide študovať nie preto, aby niečo vedeli, ale preto, aby päť rokov nemuseli pracovať.
Ľudia ťahajúci za šnúrky majú záujem udržovať ľudí v neprebudenom (autopilot) móde, pretože, s takými je možné manipulovať prostredníctvom médií, vnucovať im normy – ako majú vyzerať, ako sa majú chovať a myslieť, akých zásad sa majú držať. Udržujú ľudí v neustálom strachu. Strachu z chudoby, z hladu a hmotnom nezabezpečení. Potrebujú aby ľudia mali obavy o vlastný život a zdravie.
Čím však bude na svete viac ľudí „prebudených“, tým horšie sa im budú dariť realizovať svoje plány. Tým slabší bude ich vplyv na ľudí. Tým horšie sa im budú diktovať svoje podmienky. Treba si uvedomiť, že ich je žalostne málo a nás sú miliardy. Moc a zdroje sú koncentrované vo veľmi malej skupinke ľudí.
Nadávať nestačí. Nedávajte im silu. Schválne, pozrite sa aké sú najčítanejšie blogy týždňa/mesiaca/roka – všetky majú spoločné slová v nadpise: „štát“, „fico, široký“, "váhostav", „premiér“, „smer“, „vláda“. Áno to je náš svet. To nás baví, hodiť si svoje polienko do ohňa (v diskusii) a potom spokojne sedieť v papučiach pred TV. Sme všetci profesionálni odborníci na politiku a okrádanie.
Kto však diskutuje o tom na čom naozaj záleží? Ako často sa bavíte o ideách ako to naozaj zmeniť (a nie o len stále o veciach alebo ľuďoch)? Bavme sa viac o vašich nápadoch, riešeniach, ideách a zmysle toho, čo robíme, alebo toho, čo chceme zmeniť. Chcete to však zmeniť?
Na záver úryvok z mojej obľúbenej knihy od Anastasie Novych:
Copak lidstvo je stádo?“ namítl Voloďa. „Vždyť jsou to lidé.“ „Samozřejmě, jsou to lidé, jenže hloupí lidé. Jsou to otroci, které ti moudří ovládali a budou ovládat. A je jedno, jakou podobu slovo ovládání má. Protože člověk v davu už není samostatnou osobností, je pouze součástí tohoto davu. V davu člověk není schopen myslet samostatně, reálně hodnotit situaci a ‚fakta‘, štědře poskytovaná řečníkem. Protože člověk v davu vidí tisíce dalších lidí, stejných jako je on sám, a je inspirován touto jednotou, touto obrovskou sílou. Skutečně to je obrovská síla, jenže nepatří ani jednotlivci ani nikomu jinému z tohoto lidského davu. Je to síla řečníka! Právě on přetváří tuto sílu a posílá správným směrem, vkládá do paměti každého jednotlivce příslušné modely, které má napodobovat a které jsou pečlivě zaobalené do vznešených slov. Neboli zcela jednoduše využívá mechanizmy manipulace s vědomím. Podívejte se třeba na to, jak probíhají politické volby, nezáleží na tom, která je to politická strana. Slibují lidem hory doly. A po volbách? Pomocí stáda ovcí a oslů se politik dopraví do svého vlastního ráje a pak před nimi zabouchne bránu. Lidé žijí dál v chudobě stejně jako dříve. O koho má zvolený politik starost v první řadě? No, přece o sebe, o své vlastní příjmy. Pak o svou rodinu. Dál o své přisluhovače, aby líbali pánovi ručičky a nezapomněli na jeho ‚dobré skutky‘. O lid samotný se nikdo nestará a starat se nebude. Protože lidi v podstatě nikdo nepotřebuje. Stojí na nohou? Mohou pracovat? Pak je vše v pořádku. Vždyť stejně nemají kam jít, tak si zanadávají, zabručí a nějak přežijí. Vždyť jsou to jen tažná zvířata, která žijí ve stáji, krmí se zbytky a pracují od rána do večera. Existují jen proto, aby vytvářeli zisk pro elitu a množili se, a tak zajistili pro své pány příliv čerstvé pracovní síly v podobě nových otroků. Chápu, že není příjemné slyšet něco takového. Ale podívejte se kolem sebe. To je realita.
Ve skutečnosti ani nevidíte, že váš život, váš vkus, vnímání, vaši volbu někdo šikovně ovlivňuje a usměrňuje. A to proto, že elita potřebuje otroky, žádné svobodné lidi! Prostě vy si to představujete tak, že abyste byli ovládáni musí existovat přinejmenším nějaký dozorce s bičem, který nad vámi bude stát. To jsou předsudky. V moderním světě s vyspělými technologiemi je vše mnohem jednodušší a účinnější. Elita ve vašem vědomí šikovně vytvořila tohoto dozorce, který vám říká, jak máte žít, koho a co máte v životě upřednostňovat. A povedlo se jí to pomocí starého způsobu ovlivňování lidí, kterému dnes říkáme reklama.“ Chytrá reklama pouze oživuje v člověku ‚spící‘ potřebu. Je nakažlivá a nutí člověka, aby ji napodoboval. Podvědomě probíhá stimulace tvé ‚spící‘ nerealizované potřeby Čili v podstatě jdou lidé jako stádo za uměle vytvořeným přáním a ani netuší, že právě toto je ten bič, který šikovně používá elita.
