O tomto zápase nepočuli ani českí basketbaloví novinári, ktorých som sa na to pýtal. Mne to v podstate náhodou vyskočilo na Googli, konkrétne ukážka z knihy od bývalej hviezdy Knicks (a amerického politika) Billa Bradleyho, nazvanej Time Present, Time Past: A Memoir. Bradley v nej spomína, ako v roku 1987 stretol v Montane istého Franka Cikana, ktorý sa mu predstavil a povedal, že sa mu chce poďakovať. „Za čo?“ spýtal sa ho Bradley. Cikan mu potom porozprával príbeh, ktorý sa začal pred viac ako dvadsiatimi rokmi. Bradley pôsobil v sezóne 1965/1966 v talianskom klube Simmenthal Miláno a vo februári 1966 odohral v jeho drese zápas v Prahe proti Slavii. (Rok predtým bol Bradley v Prahe tiež, keď bol súčasťou americkej reprezentácie pripravujúcej sa na Univerziádu v Budapešti. Američania odohrali v Československu päť prípravných stretnutí, dve v Prahe, jedno v Karlových Varoch a dve v Pardubiciach. Apropo, trénerom USA bol John Kundla.) Franta Cikán mal vtedy sedemnásť rokov a podarilo sa mu dostať na tréningy Milánčanov aj Američanov a sledovať tak skvelého Bradleyho. Bill ešte po tréningu zostal v telocvični a sám si strieľal na kôš. Mladý Cikán sa naňho pozeral a Bradley mu práve vtedy dodal inšpiráciu stať sa naozaj dobrým basketbalistom. Cikán bol talentovaným rozohrávačom s výbornou strelou, ktorý sa už v tom čase nachádzal v mužstve prvého tímu Sparty Praha, a neskôr sa dokonca dostal aj do kádra československej reprezentácie.
Bradley potom píše, ako v decembri 1968 priviedol kouč Sparty a čs. národného mužstva Vladimír Heger do Ameriky výber basketbalistov z Československa (Bývalý funkcionár Sparty Pavel Majerík mi potvrdil, že išlo o hráčov Sparty; Milan Voračka, Zdeněk Douša, Jan Mrázek, Petr Kapoun, Silvestr Vilímec, Vladimír Mandel, Celestýn Mrázek, Jan Strnad, Ladislav Nenadál a Cikán; predsedom klubu bol vtedy Josef Ezr.), ktorý mal odohrať prípravné zápasy s americkými tímami. Heger bol Bradleyho dobrým priateľom, spoznali sa v roku 1965 a odvtedy boli spolu v kontakte. Tento trip sponzorovala americká organizácia People to People; bolo to len pár mesiacov po tom, čo sovietske tanky potlačili Pražskú jar a ukončili Dubčekov socializmus s ľudskou tvárou. Basketbalista František Cikán sa vtedy rozhodol, že z ČSSR odíde pri prvej príležitosti, ktorá sa mu naskytne. Keď Čechoslováci v decembri ´68 vystúpili v New Yorku z lietadla, nikto ich tam nečakal. Stali sa obeťou nesvedomitého amerického promotéra, ktorý potom nikomu nedokázal vysvetliť, prečo zájazd nezariadil. Ocitli sa v ďalekej cudzine, s minimom peňazí a nikto poriadne nevedel, čo si počať. Náhodou sa však dali do reči s jedným pilotom, bývalým basketbalistom, ktorý im ochotne pomohol. Neskôr zavolali bývalému kultúrnemu atašé v Prahe a ten ich spojil s Bradleym, hráčom New York Knicks. Bradley im nielen prispel na cestu späť do Prahy, ale aj zariadil, aby mohli Hegerovci odohrať - ako prvé európske mužstvo - zápas v MSG, 21. januára v plnej hale pred zápasom Knicks vs. Sonics. Okrem tohto najšpeciálnejšieho stretnutia odohrali aj ďalšie zápasy v rôznych lokalitách (cez vianočné sviatky bola sparťanská výprava ubytovaná v študentských internátoch v Philadelphii).
Týždeň pred zápasom v Garden hrali v Pensylvánii a jeden z Cikánových spoluhráčov (pravdepodobne to bol J. Mrázek) mu navrhol, aby spoločne emigrovali. Basketbalový tréner na Brandywine College v Delaware im už predtým ponúkol štipendium. Obidvaja teda opustili mužstvo a vybrali sa do Delaware. Tam sa stretli s českým emigrantom, ktorý sa porozprával s obomi individuálne a upozornil ich na dôsledky emigrácie: už nikdy by sa nemohli vrátiť do vlasti a uvidieť svoju rodinu. Po tomto sedení Cikánov spoluhráč zmenil svoje rozhodnutie a rozhodol sa neemigrovať. Cikán oznámil, že zostane v Amerike a začne žiť nový život v slobodnej krajine, bez ohľadu na následky. Ten januárový večer v MSG bol pamätný tak pre Bradleyho, ako aj pre Cikána. Bradley sa práve po zápase New York - Seattle začal objavovať v základnej päťke ako malé krídlo, keď mu pomohlo zranenie spoluhráča Cazzieho Russella. V hale ho - a ostatné hviezdy na palubovke ako Willis Reed, Dick Barnett, Walt Frazier, Dave DeBusschere, Russell (NYK) a Bob Rule, Lenny Wilkens, Tom Meschery (Sonics) - sledoval i Cikán, ktorý sa prišiel rozlúčiť s bývalými spoluhráčmi, ale tí sa s ním údajne odmietli rozprávať; celý predzápas presedel v tímovom úbore na konci lavičky, hoci by si bol rád zahral.
Cikán o svojom rozhodnutí informoval už vtedy v Pensylvánii kouča Hegera (Heger sa priatelil aj s neskorším koučom L.A. Lakers, Indiany Pacers a Kansas City Kings Jackom McKinneym, a keď bol v strede 70. rokov McKinney asistentom v Milwaukee Bucks, Heger ho tam navštívil. Taktiež bol na stáži v Bostone Celtics, keďže sa poznal s Bobom Cousym, ktorý mu dokonca na jednom turnaji v Prievidzi robil asistenta pri národnom mužstve. A mimochodom, na turnaji v Holandsku trénoval americký výber s Magicom Johnsonom.) a aj člena KSČ, ktorý na tomto šesťtýždňovom americkom výjazde mužstvo sprevádzal, ako povedal Cikan v článku novín Bozeman Daily Chronicle. Výpravu tvorilo celkom trinásť osôb: desať hráčov, kouč, vedúci mužstva Cyril Mandel a spomínaný člen komunistickej strany. (Cikan tvrdí, že o emigrácii rozprávali z tímu viacerí; so spoluhráčom, ktorý chcel pôvodne emigrovať s ním, sa stretol až po 1989, ale o tom, čo sa v ten večer stalo, sa nerozprávali.)
Cikan mal na začiatku roka 1969 dvadsať rokov, nevedel ani slovo po anglicky a vo vrecku mal desať dolárov. Tento rodák z Chomutova začal hrávať basket, keď mal dvanásť rokov a o päť rokov neskôr už reprezentoval v drese juniorskej reprezentácie na majstrovstvách Európy. Keď v auguste 1968 protestoval v uliciach Prahy proti okupácii, ani vo sne ho nenapadlo, že ho osud zavanie do Spojených štátov. V prípade emigrácie bola jeho prvou voľbou západná Európa. Cikan požiadal v USA o politický azyl, ale imigračné úrady mu nechceli vyhovieť. Jeho príbeh sa však objavil i v Hlase Ameriky a úradníci mu nakoniec udelili študentské víza. Cikan študoval a hrával na nižšej vysokej škole Brandywine a bol takým dobrým hráčom - jeho tréner ho nazval „Bobom Cousym Československa“ - že zakrátko mu basketbalové štipendiá ponúkalo až sedemnásť univerzít z NCAA. Avšak len na Montana State mohol študovať architektúru, a preto sa rozhodol pre školu vo vzdialenej, ale prekrásnej Montane; v drese Bobcats sa stal pravdepodobne prvým rodákom z komunistického Československa, ktorý si zahral v prvej divízii NCAA. Na začiatku si v Amerike privyrábal umývaním toaliet a dlážok v obchode čechoamerickej rodiny (celú prvú výplatu - necelých 42 dolárov - poslal rodičom do Československa, tí však tieto peniaze nikdy nedostali), neskôr pracoval nočné zmeny v závode na výrobu syrov a mliečnych výrobkov, ale po úspešnom ukončení štúdia mal v ruke diplom a doklad o americkom občianstve. Cikan potom ako hrajúci tréner strávil jednu sezónu v Západnom Nemecku, ale následne ukončil kariéru a vrátil sa do Montany. Najskôr sa živil ako tesár, potom pracoval ako štátny architekt a v roku 1988 si založil vlastnú architektonickú firmu. Stal sa úspešným rezidenčným architektom, napríklad projektoval dom známemu hercovi Dennisovi Quaidovi. V 1989 sledoval s emóciami, ako padal komunizmus v Československu, a aj o takmer dvadsať rokov neskôr sa mu pri spomienkach na November '89, jeho životný osud a rodné Československo tlačili slzy do očí. V 1991 sa prvýkrát po viac ako dvadsiatich rokoch vrátil do vlasti a istý čas aj rozmýšľal, že zostane a začne svoj tretí život. Ale... „Už ma viac neakceptovali ako Čecha,“ konštatoval. Pre ľudí bol „bohatý Američan“. V Česku si však našiel manželku a hovorí, že nič neľutuje. „Nemyslím, že sa dá pochybovať, či to bola najlepšia voľba. Bola to jediná voľba. A potom z nej spravíte tú najlepšiu.“
***
Na americké turné zo zimy 1968/69 si zaspomínal jeden z najlepších hráčov vtedajšej Sparty a čs. reprezentant Milan Voračka:
„Zázrak byl, že jsme vůbec do USA po srpnu 1968 mohli vycestovat. Celý zájezd byl pro nás všechny ohromný zážitek, korunovaný posledním zápasem v Madison Square Garden, který pro nás zařídil právě Bill Bradley, jako předzápas týmů NBA, 21. ledna 1969. Kolik hráčů v historii československého a českého basketbalu může říct, hrál jsem v Madison Square Garden!!!
Chci se s vámi podělit o můj osobní zážitek. V předchozím utkání jsem si udělal lehký výron v kotníku. Náš trenér pan Vladimír Heger mi domluvil ošetření přímo v šatně NY Knicks před naším utkáním. Tam jsem poprvé viděl a na vlastní kůži zažil ošetření kotníku zatejpováním. Když masér viděl mé české ponožky po měsíci hraní v Americe, které spíš vypadaly jako štulpny než ponožky, protože prakticky neměli ani patu ani špičku, tak je vzal a rovnou je hodil do koše. Dal mi krásné nové originální americké ponožky družstva NYK. Myslím, že mi je všichni spoluhráči záviděli. Já jsem je ochraňoval a několik dalších let jsem v nich nastupoval jen na ligová utkání.
V utkání NBA mezi Philadelphií a Los Angeles Lakers jsme na vlastní oči viděli jednoho z nejlepších basketbalistů všech dob, a to Wilta Chamberlaina. Ten tehdy hrál za LAL. Utkání mezi New Yorkem a Seattle jsme bohužel sledovat nemohli, protože hned po našem zápase v MSG jsme odjížděli na letiště. K tomu bych chtěl napsat ještě jeden, pro mě nezapomenutelný zážitek. Když jsme přijížděli k Brooklynskému mostu, tak se před námi objevilo fascinující a neuvěřitelné panoráma nočního New Yorku. Tento obraz nikdy nezapomenu, bylo to jako z jiné planety, jakýsi pohled do budoucnosti.“
Svoje spomienky pridal i Jan Strnad:
„Mně se vybaví hlavně přílet do NYC, kde na nás měl čekat manažer z organizace People to People s programem utkání v USA. Bohužel po více než hodinovém čekání na letišti trenér Heger zjistil, že se nikdo nedostaví a zmíněný manažer byl před časem z organizace vyhozen. Z předchozí trenérské stáže měl Heger některé známosti mezi trenéry a tak nám zajistili ubytování na studentské koleji v Trentonu, New Jersey, kde jsme se přesunuli vlakem. Na místě řešili naše následující zápasy, což nebylo vzhledem k vánočním svátkům jednoduché. Další věc, na kterou si vzpomínám, byl Štědrý den, kdy si pro tři z nás přijela Cadillacem nefalšovaná milionářka, že u nich strávíme tento večer. Kromě toho, že obdivovala SSSR a za drobný peníz jim průvodce ukazoval reálný život v Rusku, tak její syn odešel do Kanady, aby nemusel do Vietnamu a manžel s druhým synem odjeli hrát golf do Kalifornie. Těšili jsme se, jaký dárek od tak bohaté rodiny dostaneme a k našemu překvapení jsme dostali kalendář za 1 USD. Ve městě Frostburg jsem byl ubytován v rodině učitele na univerzitě a z tohoto setkání se stalo přátelství na dalších třicet let. Navštívili mne dvakrát v Praze a já jsem je navštívil v USA. Za totality mi chodili otevřené dopisy, které bedlivě pročítaly příslušné orgány. Zásobovali mne také basketbalovou literaturou např. od Johna Woodena, proslulého trenéra UCLA, Boba Cousyho, legendárního rozehrávače NBA, atd. Ještě bych zmínil návštěvu utkání NBA, kde hrál Wilt Chamberlain. Před sezonou přestoupil právě z Philadelphie do Lakers a každý jeho kontakt s míčem provázelo bučení diváků.
Během našeho pobytu v USA i mne oslovil po zápase trenér Brandywine College Harry Pappas, jestli bych nechtěl studovat na jejich univerzitě. Předložil mi ročenku školy, kde byly na výběr různé obory a rozpis studentských poplatků (byly pro mne opravdu obrovské) s tím, že by bylo školou vše hrazeno. Z mé strany to bylo spíše jen vyslechnout si, že v takové basketbalové velmoci by byl zájem o mojí osobu. Neuvažoval jsem o emigraci, protože by to znamenalo, že by velmi pravděpodobně došlo k vyloučení mé sestry z vysoké školy, kterou v té době studovala a to jsem jí nechtěl udělat. Franta Cikán se nakonec s nimi dohodl, byl z Ústí nad Labem, byl z domova již dlouhodobě a toto nemusel řešit. Jeho otec mi po našem návratu volal, že se o jeho emigraci dověděl z Hlasu Ameriky.
Co se týká utkání v MSG, bylo to již druhé utkání tento den a po zápase jsme ihned odjížděli na letiště, abychom stihli letadlo do Evropy. Utkání domluvil Bill Bradley a účelem bylo, abych si klub vydělal na letenky, na které si před odletem půjčil. Můj největší zážitek byl, že Bradley - hvězda NBA - nám pomáhal v metru nosit kufry. Na tento zážitek jsem si ještě vzpomněl, když Bradley byl jedním z kandidátů na amerického prezidenta.“
***
Nasledujúce fotky, články a výstrižky mi poslal Petr Kapoun:
***
Zájazd Sparty Praha v 1968/69 (NSR, Luxembursko, Island, USA), prehľad zápasov:
MTV Giessen - Sparta 68:86, Standard Diekirch - Sparta 63:73, Racing Club Luxembourg - Sparta 48:103, Island - Sparta 62:76, McGuire Air Force - Sparta 82:77, St. Joseph’s College - Sparta (tréningový zápas, Sparta zvíťazila), Philadelphia Community College - Sparta 49:60, St. Joseph’s College Freshmen - Sparta 71:103, St. Charles Seminary - Sparta 62:92, Mercer Community College - Sparta 59:88, St. Joseph’s College Alumni - Sparta 86:75, Brandywine Junior College - Sparta 73:89, Brandywine Junior College - Sparta 56:88, Hagerstown North High Alumni - Sparta 43:104, Frostburg State College - Sparta 33:64, Slippery Rocks State College - Sparta 60:56, TACS Winchester - Sparta 67:75, Exeter Black Knights - Sparta 78:97, York - Sparta 82:100, Norristown Salvation Army - Sparta 77:109, Lancaster Hamilton Watch Co. - Sparta 78:102, New York Community College - Sparta 56:65, Roslyn Air National Guard - Sparta 56:46, Island - Sparta 59:58.
***
Na jeseň 1968 podnikli turné po USA hráči Slavie VŠ Praha, majstri Československa 1969. Nasledujúci text je z kroniky Slavie (fotografia textu je v knihe Nebáli se své odvahy):
SPANILÁ JÍZDA DO USA
O historickém zájezdu košíkářů Slavie Praha VŠ píše dr. Nikolaj Ordnung
Když odjížděli do Spojených států, kládli si za cíl nevrátit se s pasivní bilancí. Chtěli vyhrát alespoň polovinu ze dvanácti utkání. Když prvních šest skončilo jejich vítězstvím, začali si říkat: „Teď by bylo škoda prohrát“ a každá porada před zápasem končila slovy: „Tyto dveře jsou branou k vítězství“. Konečná bilance turné - vítězství ve všech utkáních - překvapila je, jejich soupeře a zejména americké pořadatele. Sekretář AAU pan David Gregg, který celý zájezd organizoval, jim po ukáních pravidelně z New Yorku telefonoval a rozhovor začínal obvykle otázkou: „Tak co, dnes už jste prohráli, nebo ještě ne?“ Až do konce se kladné odpovědi nedočkal.
V kádri Slavie boli vtedy Jiří Zídek, Jiří Zedníček, Robert Mifka, Jiří Růžička, Karel Baroch, Jiří Ammer, Jiří Šťastný, Bohumil Tomášek, Jiří Konopásek, Jan Blažek, Jan Kolář a Slovák Oliver Tomáš. Trénerom bol N. Ordnung. Apropo, o dva roky neskôr - v sezóne 1970/71 - absolvovali historický zájazd do Ameriky aj basketbalisti Interu Bratislava pod vedením trénera Kazimíra Klementisa. V zostave boli Rastislav Gabáni, Jaroslav Bahník, P. Rosival, Horňanský, Navrátil, Fabula, Wágner, Tvaroška, Žiak, Blaikovič, Kacera a Sabol.
***
ČESKOSLOVENSKÝ JOHN HAVLICEK: Pokiaľ by mal niekto záujem o knižku o Havlicekovi (mimochodom, pred 50 rokmi bol Johnny najlepší hráč majstrovských Celtics), napíšte mi na lukaskuba85@gmail.com. Jeden výtlačok bude stáť cca 20 eur. Fajn darček pre každého basketbalového nadšenca :)
