Není třeba představovat současného velikána fantasy hororu Cliva Barkera. Jeho práce, ať už knižní nebo filmová, ho proslavila po celém světě. A proslavilo ho i jeho Umění. Konkrétně první kniha cyklu Umění: Velké a tajné show.
Pro práci Cliva Barkera je fundamentálním prvkem imaginace. Barkerova představivost stírá hranice a posouvá je do nových a vyšších úrovní. Ukázkou bylo i dílo Utkaný svět.Ale knihy Umění disponují zcela jiným druhem imaginace, a to takskutečným a blízkým realitě. Možná se to zdá být divné, ale Barkerzasazuje svůj příběh do zdánlivě obyčejného prostředí. Tenhle pocitdokážou vyvolat i Gaimanovi Američtí bohové. Neobyčejnýpříběh v obyčejném, běžném a každodenním prostředí. Barker sinepotřebuje vymýšlet fiktivní světy, prostě to všechno zasadí doreality a částečně i do nadreality (moře Podstaty). Jenže i nadrealitav Barkerově podaní je tak skutečná.
Barker dokáže oslovit čtenáře velicesugestivním stylem narace i při tak rozsáhlé látce epických rozměrů,jakou nepochybně první kniha Umění je. Čtenáře popadne a absolutněvtáhne do své mysli: do svého světa a mysli postav. Na stránkách semohou dít sebevětší hrůzy, ale čtenář je u knihy paralyzovánvypravěčským talentem. Během doby, kdy čtenáři nebudou moci číst, budouneustále v duchu pobývat v městečku Palomo Grove, kde se všechnoodehrává, a procházet se tamními ulicemi. Někdo si řekne: paranoia.Rozhodně ne, to jenom vypravěčský talent a spisovatelský um posouvajípříběh na novou, autentičtější úroveň.
Úchvatná je i typizace a psychologizacepostav. A to nejen hlavních. Maloměsto, které je na stránkách zobrazenopo většinu času, budete po dočtení znát jako své boty. Barker nemávlrukou ani nad komparsem, neboli nadosobami, které se aktivně nezúčastňují děje. I pasivně přihlížející,jakými jsou sousedé, prodavači či lidé na ulicích, Barker neopomíná. Naprvní pohled se to muže zdát jako vysloveně komerční tah, čím vícestran, tím dražší kniha, ale opak je pravdou. Právě tímto způsobemvytváří Barker iluzi města, které si žije svým vlastním, skutečnýmživotem.
Román Velké a tajné show neobsahujeexplicitní materiál až do takové míry, na jakou jsme zvyklí hlavně zautorových starších děl. Ale určité podobnosti, čili Barkerův rukopis,jsou nesmazatelné.
Kniha zkoumá nejtmavší zákoutí duše,odlišných typů duše. Tady se projevuje Barkerovo nadání napsychologizaci a rozlišování různých charakterů lidí. Freud by se vtakovéhle škále psychologických typů měl jako prase v žitě. A tonemluvíme jenom o neurózách, ale i o libidu. Sám Barker řekl:„Je to osexu, Hollywoodu a Armageddonu.” Sexu bych v tomhle vystoupenípřiřadil až sekundární roli. Není nijak směrodatný pro průběh a dějovézvraty. Prakticky vytváří intermezza mezi dynamickými pasážemi.Kupodivu se nejedná o nic obscénního, vyjma jednoho chronickéhopornografického devianta a agresivního krvesmilníka. Například přičtení Lewandowského Kočkodlaka Xina mohou sexuální pasážepůsobit až nepříjemně a zbytečně, protože Lewandowskému scházelo to, coBarker naprosto ovládá: míra. Barker si drží nad románem kontrolu.
Barker nenabízí jenom chmurné, depresivníčtení. Během celého příběhu zanechává odkazy na vizi lepší budoucnosti;naivně řečeno, naděje umírá poslední. I když se jedná o potenciálníapokalypsu, atypický Armageddon, tak Barker nezapomíná ani na humor.Když je příležitost se pousmát, tak proč ne. Malé osvěžení hutnéhopříběhu je potřebné.
Barker je spisovatel s širokospektrálnímnadáním, o čemž přesvědčil i čtenáře tohoto dark fantasyhororovo-apokalyptického thrilleru a dramatu. Co se týče knih Umění,mělo by se jednat o trilogii. Sequelem k první knize je Everville a na třetím dílu Barker ještě pracuje. Sám řekl, že se bude jednat o něco velkého, tak na to potřebuje dost času. Velké a tajné show jesvým způsobem nadčasová kniha, jelikož byla poprvé vydána v roce 1989.Ale ani po 17 letech neztratila nic ze své krásy a přinášíneopakovatelný zážitek za hranicemi lidské představivosti, kdenastupuje představivost Cliva Barkera.
Doufám, že se Classic dostane i kostatním Barkerovým dílům, nejen těm, které vyšly v Mustangu. Co setýče překladu, Martině Švejdarové se nedá mnoho vytknout. Přeložittenhle komplexní román zvládla. Jedinou výtkou snad je, že občas řádiltiskařský šotek. I obálka se povedla, rozhodně je oproti origináluzajímavější.
Vydavatelství: Classic
Autor obálky: Dave Sarter
Provedení: Brož
Počet stran: 612
Překlad: Martina Švejdarová
Písané pre magazín FantasyPlanet .
