Já se snažím vidět svoji menšinovost v kontextu doby a času. Tím chci říci, že jsem také byl konfrontován s problémy mající zdroj v moji neslovenskosti a mělo to negativní vliv na můj pracovní život (stejně na tom byl můj kolega maďarské národnosti). Ale byl to problém jedinců, kteří se dočasně dostali k moci. A i v období, kdy jsem měl jakousi neoficiální národností brzdu jsem v rámci svého okolí fungoval v pohodě. Převážnou část svého pracovního i osobního života jsem ale svoji menšinovost nijak nepociťoval. Prostě více méně nikoho nezajímalo, jaké mám kořeny a podle mých zkušeností byl obdobný postoj zaujímaný i vůči mým kolegům maďarské národnosti. Proto svoje určité srážky s nacionalismem, i přes jejich negatívní dopad, nepovažuji za významné právě v kontextu celé doby prožité na Slovensku a nemyslím si, že slovenský nacionalismus má významný vplyv v společnosti.
Mám pocit, že někdy a to někdy dost často, se jednotlivosti nesprávně zobecňují a je snaha z nich vyvozovat komplexní závěry o stavu celé společnosti. Myslím tím například zamalované tabule, což dokáže udělat jakýkoliv blbeček i po 15 pivech, ale myslím tím i případ slečny Malinové, kdy se jedna událost používá jako důkaz o nacionalismu na Slovensku. Já nevím co se stalo, je možné že byla napadena z důvodů národnostních, ale i kdyby tomu tak bylo, tak tento čin nevypovídá o stavu společnosti. Byl by to příklad extremismu o existenci kterého nikdo nepochybuje, ale není to příklad charakterizující situaci na Slovensku.
Myslím si, že není dobré když zamalované tabule anebo řešení problému pořadí zeměpisných názvů jsou jedním z hlavních politických témat. (Ideální by samozřejmě bylo používat původní moravské názvy, popřípadě bychom mohli vytvořit nějakou podvládní nebo i protivládní komisi na tvorbu moravských názvů. Já tomu klidně budu šéfovat… kópíme nějaký audiny, bude škvára, žádná rachota a každej den veget až zoncna padne…) Jsem toho názoru, že na Slovensku máme problémy daleko důležitější i v oblasti menšin. Na jednu stranu se slovensko-maďarské pořadí zeměpisných názvů tváří jako zásadní problém menšinové politiky a na straně druhé máme na východě Rusínskou a Ukrajinskou menšinu, která naráží na reálnou, těžce průchodnou státní hranici mezi sebou a svými blízkými. Toto je si myslím skutečný problém menšiny, který by jsme měli řešit! Jenže koho to zajímá, když tyto menšiny nemají ten správný politický význam…
Určitě se musíme snažit víc se chápat. Myslím, že dokážu pochopit jakým byl Trianon pro Maďary zásah. Já jsem se taky v roce 1993 ocitl v jiném státě, musel jsem se s tím vyrovnat a řešit co a jak bude dál, ale nechci to zjednodušeně porovnávat…Rány by se ale měli léčit a ne otvírat a proto už méně chápu udržování trianonské traumy při životě. Minimálně z časového odstupu je už potřebné vidět nejen Trianon, ale i další souvislosti. Nebyl to blesk z čistého nebe, ale důsledek války. Určitě to byl velký zásah do života lidí, ale daleko horší bylo přibližně 20 miliónu mrtvých ve válce. Proto mluvit jenom o Trianonu a nemluvit i o těchto okolnostech je sebestředné a zavádějící. Toho utrpení bylo daleko více jinde. A spíše než připomínání Tiranonu by jsme si všichni měli připomínat i tuto válku a konečně se snažit aspoň trochu se poučit.
My tady totiž vedle sebe budeme nafurt, to jsme si nevybrali a tak to prostě je. Ale jak tady budeme, tak to už si vybrat můžeme a taky si to právě i teďka vybíráme.
