Církev osobně vnímám spíše negatívne, ale jelikož má značný vliv na společnost samozřejmě mne zajímají její názory a taktéž jejich nositelé. Celkem nemilým překvapením pro mne byl rozhovor v iDnes s mluvčím papeže, kterým je jezuita Federico Lombardi. Součástí rozhovoru byl i pohled na papežův den, kde kromě jiného odeznělo:
Přečte si papež někdy třeba román, podívá se na film?
Zajímá ho teologie. Když si potřebuje odpočinout, studuje. Čte teologické texty nebo je sám tvoří. Jinou literaturu než teologickou nečte. A na filmy se nedívá.
Asi jak komu, ale mě se to zdá málo. Myslím tím ve smyslu vnímání současného světa, vidění jiných názorů a pohledů. Málo z hlediska rozhleděnosti osobnosti, slovo které je pro mnoho milionú lidí slovem nejvýznamnějším. I tento rozhovor ve mne posílil pocit, že církev jakoby žila v neprůhledné kouli a to co je za ní ani vidět nechce. Teologie je pro věřící určité důležitá, ale jsem přesvědčen, že nevyčerpává hloubku a rozmanitost světa. Církev se snaží privatizovat si duchovno, ale duchovno uzavřené, s hotovými pravdami, bez hledání a neustálého pochybování a tázání se.
Před časem jsem jedné blízké a silně věřící osobě doporučoval ke čtení historickou ságu Dědictví otců od Merleho. Podle mého názoru je to nejlepší beletristické zpracování historického tématu jaké jsem kdy četl. Děj se odehrává ve Francii v 16. - 17. století a jeho součástí jsou přirozeně i náboženské války. Obratem jsem dostal otázku, jestli je autor katolík. Překvapilo mne to. I jako ateista rád čtu kněze Durycha a náboženské vyznání autora mne nikdy nezajímalo. Nevěděl jsem to a nevím jakého vyznání byl Merle, ale myslím si, že byl věřící. Potom jsem uvažoval, jestli by jako katolík neměl tendenci zjemňovat popis Bartolomějské noci, anebo jako protestant popis noci Michalské. Nevím, a jsem rád že to nevím stejně jako spoustu jiných věcí, jsem rád že nemám jasno a že se můžu dozvídat, hledat a být možná i překvapen...
