Pokud byl král Štefan prezentován jako představitel maďarsko-slovenského soužití, potom je nepochopitelné, že organizátoři se ani nepokusili o zapojení slovenských představitelů a chystali Maďarsko - Maďarský summit se zapojením jen maďarského prezidenta, který v rámci „soukromé návštěvy" bude vystupovat jako hlava státu. Toto není Hlava XXII, ale realita, která se jí blíží. Nemyslím si, že organizátoři z Komárna, ale ani sám prezident Maďarska jsou nedůvtipní. Je proto odůvodněný předpoklad, že věděli do čeho se pouští a počítali i s možnými varianty vývoje. V případě uskutečnění návštěvy, by si opět udělali radost vymezením svého území a pohlazením identity. Při variantě, která nastala, se s radostí nasadí oslí hlava Slovensku, které nepustilo prezidenta sousední krajiny na návštěvu. Ve vojenské terminologii se podobný postup označuje průzkum bojem, uskuteční se akce a podle reakce protivníka se pozná jeho síla. Nepochybuji o tom, že nedůrazná reakce Slovenska by byla druhou stranou považovaná za jeho slabost.
Za velký omyl maďarských představitelů ale považuji jejich přesvědčení, že Evropu jejich národnostní boj vzrušuje. Myslím, že až tak moc ne. Celkem zajímavý příklad vnímání této otázky lze nalézt v knize Ronalda Asmuse - Dvere do NATO. Popisuje průběh rozšiřování NATO a je tu uvedený i rozhovor představitelů USA s maďarským ministrem zahraničních věcí.
Na separátnom stretnutí s Kovácsom sa delegáta USA zamerala na potrebu Budapešti vyriešiť otázky hraníc a menšín. Keď sa Holbrooke snažil vysvětlit, že USA respektuju maďarskú bohatú históriu, Fried ho prerušil: „Nie, nerespektujeme. Nenávidíme ju. Keď poviete Trianon, počujeme politický a emocionálny obsah toho, čo sa snažite povedať, ale túžíme s krikom vybehnúť z miestnosti." Všetci sa smiali, ale Maďari pochopili. ( R. D. Asmus, Dvere do NATO, Kalligram 2002, s. 220)
Pro mne je ale zajímavý a důležitý postoj Bugárova Mostu, který nemostil. I když okrajově a nepřímo Most byl součástí této aktivity a ukázalo se, že maďarské voličstvo je pro něj důležitější než deklarovaná orientace a snaha o maďarsko-slovenské přemostění. Hlava v písku je taky postoj a tato nedomyšlenost anebo taktická chyba má strategické důsledky. Ukázala, že tady máme dvě podobné party, které budou více či méně radikálně soutěžit o hlas našich spoluobčanů maďarské národnosti. Nic více nečekejme.
To co se stalo, není žádná tragédie, ale další a určitě ne poslední dějství v této vztahové tragikomedii. Blížící se volby jsou vhodný prostor pro všechno, co získá voliče, tedy i ty ze dna. Pobavíme se i naštveme a možná se budeme i divit.
