Matka nedbá a ještě zdálky je slyšet její naříkání a neklid. Kolemjdoucí i kočka se zastavují, otáčejí, hledají zdroj znepokojení romské ženy. Kočka samozřejmě netuší, jen tiše sedí a kouká na ten povyk.
Je opravdu krásná. "Bílí" jen spěchají dál nakoupit nebo s velikonočními dobrotami ke stolům. Možná by je zaujal houf černých koček, pokud by si vzpomněli na starou pověru. Možná by si je vyfotili, aby se podělili o ten neobvyklý zážitek.
Romská žena, matka má ještě v sobě ten přírodní INSTINKT, který pomáhá jejímu nitru vnímat co se kolem ní právě děje. Žije tady a teď a nebojí se dát najevo city, emoce, které nám připadají nevhodné. Zlobí i raduje se celou svou duší a své rozpoložení dává najevo i tělem, rozhazuje rukama, zakrývá si oči a provádí další "šamanské" kousky.
"Bílí" zatím spěchají do supermarketu pro sladká, slaná, kyselá či hořká tišidla svých smutků. Štěstí, které se všichni snaží polapit je však ve vnímání a prožívání každého okamžiku. Všichni se snaží usmívat, aby na nich nikdo nepoznal jak se trápí a nedejbože si přihřál polívčičku.
Úsměv je prý nakažlivý. Jak je to se zubatým úsměvem těch, co chtějí všechno ovládat nebo alespoň mít pod kontrolou. Je jen na nás, zda takový "úsměv" rozpoznáme. Prý je fajn se trápit s činností, prací, která nám pak přinese dobrý pocit, či dokonce pocit štěstí. Jenže co když někdo "maká", a pokud se mu za jeho úsilí nedostane patřičného ocenění, zanevře na ty, pro které se namáhá a vydá se hledat další oběti, ke kterým vyšle svou touhu po ocenění.
Vnímejme svět kolem sebe, včetně maličkostí, které bývají nejzajímavější a nejkrásnější. Nezapomeňme vnímat a učit se od lidí, které stereotypně vnímáme jako "méněcenné". Možná nám do života přinášejí víc, než si myslíme.
