Mnoho studentů medicíny na Mnichovské univerzitě bylo o letních prázdninách roku 1942 posláno na ruskou frontu jako medici a aby poznali medicínu v akci. Většina z nich byla svědky válečných hrůz a neuvěřitelných krutostí vůči Židům. Jeden z pozdějších členů Bílé růže viděl také gheta ve Varšavě a Lodži, což výrazně ovlivnilo jeho negativní postoj k válce.
Někteří studenti se vrátili do Německa s myšlenkou na odmítnutí militarismu a s vizí příští federativní Evropy založené na principech tolerance a práva. Od června 1942 do února 1943 nenásilnou formou pomocí letáků se členové skupiny Bílá růže snažili vyburcovat německé obyvatelstvo k odporu vůči válce a Hitlerovi.
Název skupiny Bílá růže byl inspirovám v Německu v té době zakázaným románem Bílá růže (vydán v Německu roku 1929) od tajemného autora zejména knih o mexické revoluci, B. Travena. Skupina Bílá růže rozšiřovala a rozesílala v říšských městech včetně Rakouska tisíce letáků.
Byli odhaleni a zatčeni při distribuci letáků v atriu univerzity v Mnichově dne 18. února 1943. Vydali celkem 6 protihitlerovských letáků, sedmý byl připraven k tisku na ruční rotačce. Jeden leták se podařilo po uvěznění členů skupiny propašovat ke spojencům. Ti nechali natisknou tisíce kopií a letadly je shodily nad Německem jako vzkaz od Bílé růže.
První zpráva o činnosti a popravě členů skupiny Bílá růže byla zveřejněna v The New York Times 29. března 1943.
Po porážce nacistického Německa bylo mnichovské náměstí, kde stojí hlavní budova univerzity, pojmenováno "Náměstí sourozenců Schollových". O osudech členů skupiny byl napsán román, opera a v roce 2005 natočen film Poslední dny Sophie Schollové.
