Čo si myslíte o dnešných učebniciach?

Totiž Bryson v úvode opisuje svoju skúsenosť s učebnicami z detstva. Raz ho očaril obrázok rozrezanej Zeme, na ktorom vidno zemskú kôru, plášť, jadro aj jadierko. Nepochyboval o správnosti, vedcom veril na slovo, že je to tak, ako sa písalo pri obrázku. Knižku si vzal a začítal sa do nej, pretože očakával vysvetlenie spôsobu, ako sa došlo k takým zaujímavým poznatkom. Nič také však v knihe nebolo. Bola to typická učebnica 50. rokov. Utápala sa v terminológii a súpise vedomostí, avšak nedávala odpoveď na žiadnu z otázok, ktoré sa vyrojili v jeho vzrušenej mysli.

Preto si cestu k vede nenašiel, pretože sa zdala byť strašne nudná.

Uvádza 4 ľudí, ktorí vedeli veľmi dobre písať o vede a medzi nimi aj Feynmana. Keď pominieme legendárne Feynmanove prednášky z fyziky, ktoré vlastne nenapísal (ale odprednášal a zapísali ich iní), v jeho autobiografii sa nachádza jeho vlastná skúsenosť s učebnicami.

Krátko a stručne, Feynman bol členom komisie, ktorá mala vybrať nové knihy pre výuku na školách z mnohých ponúkaných. Doviezli mu ich do pivnice 5 metrov (a 150 kg) a všetky čítal. Pritom vybuchoval, nadával, trieskal knihami, viete si to predstaviť. Explózie spôsobovali chyby, ktorých bolo nemálo všade. Jeden z mnohých až absurdných príkladov za všetky:

"Tak či onak, dívám se do všech těch knížek a jediná z nich neříká nic o použití aritmetiky ve vědě. Pokud tam vůbec jsou nějaké příklady na použití aritmetiky (většinou to je ten abstraktní moderní blábol), jsou o takových věcech jako kupování známek.

Konečně najdu knížku, která říká: 'Matematiky se mnohostranně používá ve vědě. Uvedeme vám příklad z astronomie, což je nauka o hvězdách.' Otočím stránku a tam se praví: 'Červené hvězdy mají teplotu čtyři tisíce stupňů, žluté hvězdy mají teplotu pět tisíc stupňů...', až sem je to v pořádku. Pokračují: 'Zelené hvězdy mají teplotu sedmi tisíc stupňů, modré hvězdy mají teplotu deset tisíc stupňů, fialové hvězdy mají teplotu... (nějaké velké číslo).' Žádné zelené nebo fialové hvězdy neexistují, i když údaje pro ostatní jsou zhruba správné - zase potíže.

[...]

... bylo to víceméně správně - byl to jen příklad chyby. Jenže pak následovala cvičení: 'Jan jde s otcem podívat se ven na hvězdy. Jan vidí dvě modré hvězdy a jednu červenou. Otec vidí zelenou, fialovou a dvě žluté hvězdy. Jaká je celková teplota hvězd, které Jan a otec vidí?' - a já vybuchl děsem.

Proto moje žena vykládala o sopce v suterénu."

Dnes sme snáď už niekde inde. Pokiaľ si moja zvetralá pamäť spomína, mne sa napríklad zo stredoškolských učebníc učilo celkom fajn. Keďže som minule u jedného známeho videl na poličke zbierku učebníc z mojich čias ("Vyraďovali, tak sme si zobrali..."), predpokladám, že dnešné deti sa učia z iných.

Čo si o nich myslíte? Našli ste tam nejaké dobré špeky, s ktorými stojí za to sa podeliť?

(písané 19. septembra 2006)