„Pak také zjišťujeme, jak právě orgány sloužící přijímaní potravy a vyměšování se ve velké míře mohou stávat nositeli sexuálního vzrušení. Je to tedy totéž jako to, co jsme viděli u perverzí, jenomže u těch to bylo možno pozorovat bez námahy a zcela nepopíratelně, kdežto u hysterie dospíváme k takovému poznání teprve oklikou přes výklad symptomů, a príslušná perverzní sexuální hnutí musíme pak přisoudit nikoli vědomí jednotlivých osob, nýbrž jejich podvědomí.“[1]
Podmienený reflex, keď sa povie Freud, ľuďom sa vybaví sex, libido, penis, súlož medzi príbuznými. Popularizátori vedy si musia ruky medliť. Odviedli ukážkový kus práce. Každý o Freudovi vie, všetci poznajú základ jeho práce, málokto ho čítal, úplne jasné však je, že dokázal sex má prsty vo všetkom. Tak si kladiem otázku, pre koľkých návštevníkov je táto hlboká znalosť Freudovej práce motívom návštevy jeho múzea vo Viedni? Neviem, netrúfam si to ani odhadnúť. Keď som si prečítal jeho Vybrané spisy (priznávam sa, je to zatiaľ jediná kniha, ktorú som od neho čítal), vedel som, že chcem navštíviť jeho múzeum. Ten človek musel byť výborný rétor, dokonalý rozprávač, vizionár, drzý provokatér, vytrvalec presvedčený o svojej pravde, ale asi aj trochu Fachidiot, ktorý svojej práci obetoval viac ako by sme boli mnohí ochotní.
Freud, Viedeň a sex
Pro mužské pohlavní ústrojí má tedy sen celou řadu znázornění, která je nutno označit jako symbolická, a společný znak přirovnání je u nich většinou velmi zřejmý. Především je pro mužšké pohlavní ústrojí jako celek symbolicky posvátné číslo 3. Nápadnější a pro obě pohlaví zajímavá součást tohtoto ústrojí, mužský pohlavní úd, býva symbolicky zastupován věcmi, které sa mu podobají tvarem, tedy věcmi, které jsou dlouhé a tyčí sa do výšky, jako: hole, deštníky, tyče, stromy apod. Dále pak předměty, které s ním mají společnou vlastnost, že mohou pronikat do těla a zraňovat, tedy špičatými zbraněmi střelnými: puškami, pistolemi a revolverem, který sa k tomu tvarem hodí tak dobře. V úzkostných snech dívek hraje pronásledovaní mužem, který je vyzbrojen nožem nebo střelnou zbraní, velkou roli. Toto je snad nejčastější případ snové symboliky a můžete si ho teď snadno přeložit. Bezprostředně srozumitelná je také náhrada mužského pohlavního údu předměty, z kterých vytéka voda: vodovodními kohoutky, kropicími konvemi, vodotrysky a jinými předměty, ktoré se zase mohou prodlužovat, jako visacími lampami, šroubovacími tužkami atd. Že tužky, pera, pilníčky na nehty, kladiva a jiné nástroje jsou nespornými sexuálními symboly, souvisí rovněž s pojetím tohto orgánu, které je podobně nasnadě.“[2]
Keď sa povie Freud, väčšina čaká aspoň jedno podobenstvo o falickom symbole. Zjednodušený, schematický, komický postoj. Hoci Freud prikladá sexuálnemu správaniu silu atómovej elektrárne, jeho dielo je striedmejšie v hodnotení pohlavného potenciálu, ako by sme čakali. Prirovnanie predmetov k falickým symbolom sa podielalo na jeho nehynúcej sláve. To mu nemožno odoprieť.
Porozumieť Freudovým psychoanalytickým receptom nie je jednoduché. Freud, podobne ako iní významní terapeuti, má za chrbtom nekonečné číslo povolaných žiakov. Po jeho boku stoja možno dvaja z desiatich tisíc, ktorí sú skutočne vyvolení. Dovolím si tvrdiť, že učiteľov odkaz príliš nerozvíjajú. Skôr na jeho odkaze postavia vlastnú „nemocnicu“. Preto o psychoanalýze mnohí vedia veľa, ale ... nájdite si dobrého terapeuta!
Ako je to s Freudom a sexom? Dobre. Tá rovnica má niekoľko členov: sen+sex+Freud+analýza. Freud bol drzý génius, ktorý provokoval. Možno si kompenzoval svoje frustrácie, ale mal dar od Boha, ktorý mu dovolil vidieť veľmi ďaleko.
Ibaže Freud myšlienkový svet sa nezaoberal len jedným človekom. Zvykol nahliadať na ľudskú spoločnosť ako na celok. Niektoré jeho poznámky nestratili na aktuálnosti:
Byla to podobná situace, jako když ve středověku postavili nějakého zločince nebo také jej politického protivníka na pranýř a vydali ho na pospas týrání lůzy. A možná, že si ani neuvědomujete, jak vysoko až v naší společnosti sahá vláda duchovní lůzy a co si všechno lidé dovolí, cíti-li se součástí davu a tím zbaveni osobní odpovědnosti. Byl jsem zpočátku v oné době témeř sám, brzy jsem nahlédl, že polemizování je bez vyhlídek, ale že nemá smysl si stěžovat si a dovolávat se lepších duchů, poněvadž není instancí, na něž by se člověk mohl se stížností obrátit.[3]
Životopis v skratke
Já zbavené takto všech etických pout ztotožňuje se také se všemi nároky sexuálních pudů, i s takovými, které byly už dávno naší estetickou výchovou odsouzeny nebo které odporují všem mravním omezením. Úsilí o slast – libido, jak říkáme – volí své objekty beze všech zábran, a právě zakázané objekty, nejraději. Nejen manželku bližního, nýbrž především incestní objekty, jejichž posvátná nedotknutelnost je lidmi obecně uznávaná, matku a sestru u muže, otce a bratra u ženy. (Také sen naší padesátileté dámy je snem incestním, jeho libido je zjevně zaměřeno na syna). Chtíče, o nichž se domnívame, že jsou lidské povaze cizí, se ukazují sdostatek silné, aby dokázaly vyvolat sny. Také nenávist běsní v nich beze všech mezí. Pomstychtivá přání a přání smrti nemířená proti nejbližším, v životě nejmilovanějším osobám, proti rodičům, sourozencům, manželskému partnerovi, vlastním dětem, nejsou ničím neobyklým. Tato cenzurovaná přání, zdá se nám, vystupují ze skutečného pekla, když jsou v bdělém stavu podrobena výkladu, žádná cenzura se nám nezdá proti nim dost tvrdá.“
Jákob Freud, Sigmundov otec mal manželku Sally, ktorá mu porodila dvoch synov Emanuela a Filipa. V roku 1855 uzavrel druhé manželstvo. Jeho nová manželka Amália bola len deväťnásťročná, príťažlivá a energická haličská Židovka, ktorá žila s rodinou vo Viedni. Najmä pre Filipa, syna z prvého manželstva bolo prekvapením, že jeho macocha je jeho rovesníčkou. Autori biografií s obľubou naznačujú, že ih vzťah bol intenzívny. Až tak, že obaja starší bratia sa akosi náhle odsťahovali do Anglicka. 6. mája 1856, porodila v meste Freiberg (dnes Příbor na Morave) svojho „zlatého Sigiho“. Rodina sa pomerne rýchlo rozrástla ešte o dvoch synov a päť dcér. V poradí druhý syn, zomrel ako dieťa. Od roku 1860 rodina bývala vo Viedni a v roku 1873 tu Sigmund začal študovať medicínu na Viedenskej univerzite. Skutočnú prax a aj svoju budúcu cestu našiel v Paríži v rokoch 1885 – 1886 v spolupráci s neurológom Jean-Martinom Charcotom. Okrem toho, že vďaka akejsi parížskej prostitútky prišiel o panictvo. V roku 1886 sa v Hamburgu oženil so ženou svojej túžby, Marthou Bernaysovou a vrátil sa do Viedne. Súčasne si otvoril vlastný psychiatrickú prax a sústredil sa na pacientov s neurózami. Rovnako ako Charcot intenzívne využíval hypnózu, ale keď sa na trhu objavila kniha Richarda Krafft-Ebinga (rok 1886) Psychopathia sexualis (perverzná sexualita) veci v medicínskej praxi Freuda sa pohli iným smerom. Spolu so svojím mentorom, Josefom Breuerom, vydal v roku 1895 Studien über Hysterie (Štúdie o hystérii) a psychoanalýza uzrela svetlo sveta.
V živote Freuda sa začali diať veci „za oponou“. Narodilo sa mu šieste, posledné dieťa Anna. U Freuda, už známeho vedca, zintenzívnela poverčivosť, prepadávali ho pocity osamelosti, smútku a eufórie. So svojou manželkou prestal pohlavne žiť. Veril, že do päťdesiatky zomrie na zlyhanie srdca. Sústredil sa na svoje sny, analyzoval sa a analyzoval.
A ešte Minna. Marthinina mladšia slobodná sestra, intelektuálne zvedavejšia ako manželka, približne v tomto čase začala bývať u Freudov. Domáceho pána sprevádzala na dovolenkách a hoci sa to dlho odmietalo, pravdepodobne šlo o tabuizovaný milostný vzťah. V mnohých udalostiach z Freudovho života možno hľadať odôvodnenie myšlienky, že všetko má pôvod v psychike, že za všetkých je sex a detstvo je nevinné, len nie tak úplne.
Po roku 1900 sa vo Viedni u Freudovcov každú stredu stretávajú psychoanalytici. Čierna káva, zákusky, cigary a v roku 1907 Carl Jung. Pre Freuda jeho nasledovník. Nebol ním. Jung všemocnosť sexu spochybnil. Freud naňho zanevrel. Alfred Adler, presvedčený socialista, odišiel ešte skôr. Mottom mu bolo, „za všetkým hľadaj túžbu po moci“. Pre Freuda neprijateľné!
„Temnota doby aj starnutie a únava určite prispeli k Freudovmu zvláštnemu, takmer mystickému dielu Za princípom slasti (1920). Okrem primitívnej túžby po slasti – Eros (grécky boh slasti) – teraz Freud rozoznával aj sebazničujúci impulz: Thanatos (grécky boh smrti). U vojnových obetí a žialiacich detí pozoroval nutkanie opakovať bolestnú skúsenosť. Nazdával sa, že existuje nejaký hlboko konzervatívny impulz, ktorý ich núti vrátiť sa do predchádzajúcej fázy existencie – a na úplnom začiatku je neexistencia. Toto je už naozaj dielo filozofického výskumníka, básnika.“[4]
V roku 1923 Freudovi v dôsledku rakoviny amputovali hornú čeľusť. Ťažko rozprával, zle jedol. Písal. Po anschlusse Rakúska odchádza väčšia časť Freudovcov do Veľkej Británie. V Hampsteade na ulici Maresfield Gardens prežil posledné dni. Na základe sľubu, ktorý mu dal ošetrujúci lekár, tento mu pichol vysokú dávku morfia. Freud zomrel 23. septembra 1939. Jeho sestry, ktoré ostali v Rakúsku, zomreli v táboroch smrti. Jeho dcéra Anna, ktorá sa nikdy nevydala a stala sa rovnako ako otec psychoanalytičkou, zomrela v roku 1982.
O múzeu vo Viedni
U snu nám případy prvního typu zcela chybějí, ten, komu se sen zdál, prohlašuje vždycky, že neví nic. Zamítnout náš výklad nemůže, protože mu žádný nemůžeme předložit. Měli bychom tedy od svého pokusu zase upustit? Když on nic neví a my nic nevíme, a nějaká třetí osoba teprve nemůže nic vědět, neexistuje zřejmě žádná vyhlídka, že se to dovíme. Ano, chcete-li, pokusu se vzdejte. Ale jestliže se ho vzdát nechcete, můžete se mnou po této cestě jít dál. Řeknu vám totiž, že je přece jen dobře možné, ba velmi pravděpodobné, že člověk, který snil, přesto ví, co jeho sen znamená, jenomže neví, že to ví, a myslí si proti, že to neví.“[5]
Bežte a navštívte ho! Nedajte sa odradiť vysokým vstupným! Toto by bola najhoršia rada, ktorú by som vám mohol dať. Freudovo múzeum je byt a ordinácia, priestory, v ktorých žil a pracoval. Dovolím si poznamenať, že so zariadením, ktoré bolo sparťansky redukované. O skutočne pôvodných predmetoch z Freudovej pozostalosti, by sme mohli diskutovať. Ak ste pripravený čítať si všetky cedulky a ceduličky, poznámky a poznámočky, ktoré tvoria súčasť expozície, dozviete sa mnoho zaujímavých vecí. Ibaže, to musíte byť zaujatý didaktik s výdržou maratónskeho plavca.
Freudovo múzeum vo Viedni je o atmosfére zažitej in situ. Na tvári miesta. Tu ŽIL a PRACOVAL pán Freud. Freud, nech bol akýkoľvek, bol génius. A ak nebol génius, bol ten, ktorý to dokázal. Je úžasné chodiť po miestnostiach, kde sa pohyboval. Je krásne vidieť dvor domu, kde v tieni stromov sedával. Je fajn vojsť do miestnosti, kde počúval svojich pacientov a v jeho hlave sa rodili koncepty, ktoré dali základ súčasnej psychoterapii. To múzeum nie je o exponátoch. Je o úcte k človeku, o úcte k myšlienke, o úcte k práci. Mne sa páčilo veľmi, ale naozaj veľmi. Ibaže ja mám rád miesta s príbehom. Freudov príbeh bol pre mňa špičkový western, dokonalá kriminálka, nekončiaca estráda. Spútal ma a ja som s úctou navštívil jeho byt.
A galéria
Akýsi fiškus zaradil do múzea aj plochou malú, ale predsa len galériu výtvarných diel. Skôr by som mal napísať inštalácií. Asi umenie v štýle psychoanalýzy. Nepochopil som. Áno, zaujali ma staré detské topánočky. Zaujala ma starožitná nepohodlná pohovka. Prirodzene, také predmety stačí vhodne umiestniť do priestoru štýlového domu z konca 19. storočia a bude to pôsobiť „dobre“. Ibaže, čo tým autori chceli povedať? Neviem. Možno potrebujem výklad snov. Len sa mi o galérii nesnívalo. Zatiaľ.
Pred návštevou
Áno, odporúčam návštevu múzea. Je zaujímavé. Nemusíte si pred jeho návštevou naštudovať Freudovo dielo. Stačí sa len pripraviť na to, že múzeum nie je vizuálny zážitok. Možno vás budú inšpirovať citáty, ktoré som použil, možno zvedavosť spoznať Fruedovu pamiatku, možno chuť vidieť múzeum, tak trochu iné, ako tie venované niektorej osobnosti a plné relikvií ako vatikánske archívy. Múzeum má veľmi štýlový souvenirshop. Úplne ma dostali, keď som tam videl predávať magnetky s podobizňou Freuda slovami: I love mum.
Dost často jsem zjistil, že některý muž, který se spokojoval s určitým způsobem nedokonalého sexuálního ukojení, např. s manuální onanií, onemocněl určitou fomoru aktuální neurózy a že tato neuróza byla rychle vystřídána jinou, jestliže přešel k jinému, stějně málo nezávadnému sexualnímu režimu. Byl jsem pak s tou uhodnout z této změny pacientova stavu změnu ve způsobu jeho sexuálního života. Tehdy jsem se také naučil tvrdošíjně trvat na svých dohadech, až jsem neupřímnost pacientu překonal a přiměl je, aby mi tyto dohady potvrdili. Je pravda, že pak raději přešli k jiným lékařům, kteří sej ich nevyptávali tak horlivě na jejich sexuální život.“[6]
Aktuálne informácie + možnosť zakúpenia vstupeniek
https://www.freud-museum.at/en/
Otváracie hodiny
Denne od 10.00 do 19.00 hod. (1.júla - 31. augusta)
September - jún: od 10.00 do 18.00 hod.
Vstupné
Regular | 15,00 € |
Friends of the Sigmund Freud Museum | free |
Discounted: Vienna City Card, senior citizens (> 65 years), Ö1 Club, visitors with disability (with ID) | 11,00 € |
Students (< 27 years) | 9,50 € |
Pupils (< 18 years) | 5,50 € |
Children (< 12 years) | free |
[1] Sigmund Freud, Vybrané spisy I, Avicenum, zdravotnické nakladatelstvá, Praha, 1969, str.222
[2] Sigmund Freud, Vybrané spisy I, Avicenum, zdravotnické nakladatelstvá, Praha, 1969, str.115
[3] Sigmund Freud, Vybrané spisy I, Avicenum, zdravotnické nakladatelstvá, Praha, 1969, str.415
[4] D.M.Thomas, Rozhovory so Sigmundom Freudom, Ikar 2021, str.23
[5] Sigmund Freud, Vybrané spisy I, Avicenum, zdravotnické nakladatelství, Praha, 1969, str.76
[6] Sigmund Freud, Vybrané spisy I, Avicenum, zdravotnické nakladatelstvá, Praha, 1969, str.273
